Článek
Verner skončil v březnu minulého roku na mistrovství světa v Kanadě jednadvacátý. „Neměl jsem z bruslení žádnou radost, šlo jen o utrpení a dva roky bez úspěchu," vzpomíná na krizové období Verner.
Nechal si však čas na rozmyšlenou a rozhodl se pokračovat další sezónu. Z Kanady, kde měl dva roky základnu, se vrátil do Evropy. Začal znovu studovat, na ledě se připravoval po pauze pod dohledem trenéra Michaela Hutha. Rozhodl se, že absolvuje poslední rok ve světě krasobruslařů. „Definitivně. Nic mě nezlomí," ujišťuje borec, který byl dvakrát čtvrtý na MS a z kontinentálního šampionátu má kompletní medailovou sbírku.
Na letošním mistrovství Evropy v Maďarsku skončil v lednu sedmý. Nyní před ním stojí poslední výzva kariéry, na kterou se tradičně chystal v Oberstdorfu. Do Soči přiletěl až v pondělí. „Piloval jsem volnou jízdu. V choreografické části, nikoliv technické. Jsem připravený," hlásí sedmadvacetiletý rodák z Písku.
Byl bych jen nervózní
Ač půjde o jeho poslední závod mezi elitou, nikdo z rodiny ani přátel jej na místě podporovat nebude. „Při volné jízdě mi bude fandit Michal Březina," směje se Verner, že jeho reprezentační parťák už bude mít vystoupení za sebou. „Ale vážně. Nejsem úplně nejlepší závodník, když mám kolem sebe nejbližší. Jsem pak hodně nervózní. Za dvacet let, co dělám krasobruslení, se to nezměnilo. Proto do Soči nikdo z našich neletěl," vysvětluje Verner.
Ani jednou před čtvrtečním krátkým programem neměl šanci trénovat na ploše arény Iceberg. „Je vytížená kvůli rychlobruslení na krátké dráze. Ale nejde o problém. Michal Březina mi říkal, že není rozdíl mezi ledem na tréninkové a hlavní ploše. Ráno si halu prohlédnu při rozbruslení a půjdu na to," těší se Verner, který v Soči sní o první šestce.
