Článek
Co se stalo v okamžiku, po kterém jste musel být ošetřován?
Jakmile jsem si nadhodil míč a položil váhu na celou nohu, tak se mi noha podlomila. Ani nevím odkud, ale najednou přišla bodavá bolest. Pořádně ve mně hrklo... Při dalším míči to bylo podobné, tak jsem si vzal čas na ošetření. Taky jsem se chtěl uklidnit psychicky. Doktor mi říkal, že to nebylo nic natrženého a že mohu hrát dál. Ze začátku jsem měl ale obavy, podvědomí o strachu ze zranění pracovalo na plné obrátky.
Co kdybyste nevyhrál tie-break, šel byste do dalšího setu?
V ten moment jsem o tom nepřemýšlel, šlo mi jen o to vyhrát ten set. Tušil jsem, že při dalším setu bych nemohl hrát s takovým nasazením a vervou.
Vůbec jste neuvažoval o tom, že zápas vzdáte?
Ten zápas bych v životě nevzdal! I kdybych nemohl dál, tak bych se snažil bojovat do poslední možné chvíle. Byl jsem rozhodnutý to odehrát i na jedné noze. Dokud bych mohl stát, tak bych na tom kurtu zůstal a rval se. Strašně moc to pro mne znamenalo. Dnes ráno jsem se probudil a řekl jsem si, že tu odevzdám všechno, co budu moci. V závěru jsem si sice musel hrábnout i někam, kde jsem netušil, že jsem mohl ještě něco najít, ale stálo to za to.
Vypadalo to ale, že vám dělá problém i normální chůze.
Snažil jsem se to rozpohybovat. Ale důležitý pro mě bylo, že mi koleno zatejpovali a zavázali, že se to nemohlo tolik hýbat. To mi pomohlo hlavně po psychické stránce.
Už znáte konkrétní důvod zranění?
Ještě jsem to s lékaři pořádně nekonzultoval, ale já jsem stejně na další dva týdny neměl naplánovaný žádný turnaj. Doufám, že budu připraven na turnaj do Moskvy a nebude to nic vážnějšího.
Pokud by se to nakonec jako vážnější ukázalo, vyčítal by jste si návrat do Davis Cupu?
Nevyčítal bych si vůbec nic, protože tohle vítězství za to stálo. A já pevně věřím, že to nic vážného nebude a budu moci dál normálně pokračovat.
Co kdyby se to stalo na normálním turnaji?
Na normálním turnaji bych asi uvažoval o tom, že to vzdám. Ale tady jsem si to vůči těm fantastickým fanouškům i celému týmu nemohl dovolit.
Atmosféra byla opět bouřlivá, fanoušci vás neustále podporovali...
Hrát před vyprodanou Sazka Arenou, když čtrnáct tisíc lidí skanduje moje jméno a jsem oblečený v české vlajce - takový pocit se nedá přebít... Po tom co jsem se vrátil, je to pro mne obrovský zážitek. Navíc je to o to cennější, že se nám povedlo porazit tak silný tým i s nejlepším hráčem světa.
Během toho závěru jste si říkal něco pro sebe a hecoval se. O co šlo?
Říkal jsem si „žádná bolest, žádná bolest“. To je z mého oblíbeného filmu Rocky 4. Hodně mi to pomohlo.
Byl to váš nejdůležitější zápas v kariéře?
Co se týče Davis Cupu, tak určitě. A pro mne vnitřně bych řekl, že taky.
Podle některých jste nyní hrdina. Připadáte si tak?
Já jsem tady byl jako součást jednoho týmu, který se rval o tři body. A já jsem v předchozích letech odešel z pátého rozhodujícího duelu dvakrát jako poražený. To, že se mi teď podařilo uhrát ten rozhodující bod, je pro mne velký bonus.
Co vaše budoucnost v daviscupovém týmu?
Jsem teď plný dojmů a šťastný, že se nám podařilo porazit Švýcarsko. Co bude dál, uvidíme v dohledné době. Bude o tom rozhodovat hodně věcí, ale tenhle zážitek ve mně určitě hodně dlouho zůstane.
Plánujete nějaké oslavy?
To v tuhle chvíli vůbec nevím, teď si užíváme euforii po vítězství. Vím, že manažer Pála musel odletět do Bangkoku stejně jako Tomáš Berdych, na jiný turnaj zmizí Lukáš Dlouhý... Doufám, že se podaří alespoň nějaká společná večeře a tenhle zážitek si společně užijeme.
