Článek
Naše cesta za stříbrem začala prvním soustředěním v Jilemnici, kde se formoval širší reprezentační kádr, z něhož vyšla konečná 14 hráčů, kteří nás nakonec reprezentovali: Aleš Hekera, Martin Mareš a Ondřej Soukeník v brance, Petr Šnídl, Miroslav Rott, Tomáš Fichtner, Václav Houška, Pavel Kraus, Ondřej Havrda, Václav Cais, Tomáš Ulman, Marek Srkal a Roman Netolický. Tým byl oproti minulým rokům výrazně omlazen, naši patřili společně s Belgičany k nejmladším týmům na mistrovství, přesto prokázali, že při cestě na vrchol nezáleží jen na zkušenostech, ale také na bojovnosti a ochotě každého plnit taktické úkoly a odevzdat na hřišti všechno pro společný úspěch.
Nepřísluší mi hodnocení jednotlivců, chtěl bych se věnovat pouze týmu, který dokázal vytvořit skvělou partu a plně podřídil veškerý volný čas jedinému cíli – maximálně uspět. Naši jako jediní pravidelně každý den (včetně finálového) dopoledne trénovali a zodpovědně šli krok za krokem ke splnění základního cíle – postupu do semifinále a tím i kvalifikaci na Světové hry do Kolumbie v příštím roce. Postupně jsme ve skupině porazili Norsko 6:2 a poté remizovali 1:1 s výbornými domácími reprezentanty. Penaltový rozstřel nás posunul do čtvrtfinále se staronovým účastníkem mistrovství – Slovenskem. Utkání jsme zvládli na výbornou a přes houževnatou snahu soupeře jsme vítězstvím 5:3 postoupili do semifinále a splnili si první postupný cíl.
Semifinále bylo pravou futsalovou bitvou – nejdříve se nám podařilo strhnout vedení na svou stranu, soupeř však stačil vyrovnat. Rozuzlení přinesly pevné nervy Ondřeje Havrdy, který nás dvě minuty před koncem dostal z devítky do finále. Naši si už náskok nenechali vzít a tak jsme opět po čtyřech letech mohli nastoupit do utkání o evropský trůn.
Lepší začátek jsme si ve finále nemohli přát. Již ve 20. vteřině vstřelil Miroslav Rott úvodní branku utkání. Z vedení jsme se ale radovali je 40 vteřin, protože Belgičané také první střelou na branku dokázali ještě v 1. minutě vyrovnat. Následoval typický finálový boj, aktivnější a zkušenější belgický tým nás neustále tlačil, ale naši výbornou obranou a skvělými zákroky Aleše Hekery tlaku odolávali a vyráželi do nebezpečných brejků. Zápas se bohužel v polovině druhého poločasu zlomil v náš neprospěch. Belgičané vstřelili rychle za sebou dvě branky a když přidali o pár minut později čtvrtý gól do naší sítě, bylo o výsledku i přes naši snahu v power-play o výsledku utkání rozhodnuto.
Sportovně je nutné uznat, že titul mistrů Evropy je ve správných rukou. Belgičané se v průběhu celého mistrovství představili ve skvělé formě a nikdy na turnaji nebyli ve stavu, kdy by zápas neměli pod svou kontrolou. Naši však předvedli výborné výkony ve všech svých vystoupeních a mnozí místní nás před finále pasovali za mírné favority, což jsme považovali za projev ocenění naší hry. Stříbrná medaile je i tak obrovským úspěchem a každému členu výpravy je potřeba poděkovat za profesionálně odvedenou práci. Věřím, že na příštím světovém fóru dokážeme, že i nová generace našich mladíků dokáže navázat na úspěchy, které jejich předchůdci v našem sportu dokázali.
Český tým získal v historii mistrovství starého kontinentu čtyřikrát stříbrné medaile a to v roce 1990 v portugalském Oportu, dále v roce 2004 v běloruském Baranoviči a také v roce 2008 v belgickém Lutychu a naposled před dvěma dny v Brestu.
Bronzové medaile Čeči přivezli z hned 1. ME ve španělském Madridu, dále v roce 2006 ze španělské Santa Colomy a také z posledního ME v roce 2010 v ruském Kaliningradu. Na zlatý přínos do bohaté pokladnice našeho sportu česká sálovka stále čeká a nedočkala se ho ani v běloruském Brestu.
X – Europe Championship – 2012 Brest, Belarus
1. Belgium
2. Czech Republic
3. Russia
4. Catalonia
5. Belarus
6. Slovakia
7. Norway
8. South-Ossetia
9. Latvia
Více na webu ČFSF - http://www.futsal-salovyfotbal.com/index.php?str_id=12
