Článek
Všechno začalo tak slibně. V sobotu se těšil na svůj první start za první tým Arsenalu po osmiměsíční pauze zaviněné zraněním kolene. A když se v průběhu pohárového zápasu s Burnley u postranní čáry rozcvičoval, dostalo se mu nadšených ovací fanoušků.
„To bylo něco úžasného, výjimečného. Pro mě neuvěřitelné, něco takového jsem nečekal. Upřímně řečeno, po tak dlouhé době, co jsem byl mimo, jsem měl slzy v očích," nezastírá Tomáš Rosický.
„Nikdy na to nezapomenu. Dlouho jsem nemohl hrát, ale můj vztah s fanoušky je po deseti letech v klubu skvělý. Vždy jsem hrál srdcem, což si oni cení a já si zase vážím jich..."
Jenže návrat na trávník skončil další katastrofou. Tomáš si již po čtyřech minutách poranil stehno. Má částečně natrženou šlachu, mimo hru má být další dva až tři měsíce.
Znovu překonává ránu osudu a frustraci
„Hrozná věc, další zranění... Pocit, že nemohu fanouškům jejich přízeň aspoň trochu vrátit, je frustrující," popisuje Rosický.
„Rve mi to srdce. V životě se ale musíte s takovými těžkostmi vypořádat. Já se s tím zase vyrovnám a budu zpátky," ujišťuje.
Zdrceni jsou také trenéři, klubový i reprezentační. Arséne Wenger i Pavel Vrba ocenili, jak poctivě se Rosický na návrat po zranění připravoval a dřel. A teď je znovu na dně.
„Je to pro mě tvrdá rána. Většinou si můžete říci, že je možné něco udělat lépe, že se můžete zlepšit. Já už ale opravdu nevím, co víc bych mohl pro své uzdravení udělat," kroutí Tomáš hlavou.
V tuto chvíli je vážně ohrožen jeho start na červnovém mistrovství Evropy ve Francii a otazník visí také nad jeho další klubovou kariérou.
