Článek
Loni jste pomáhal Chomutovu z pozice konzultanta. Je výhodou, že jste jako trenér přišel do známého prostředí?
Sledoval jsem tým z tribuny. Seshora z okna je to jednodušší. Dáte si čajíček, něco zakousnete a díváte se na hokej. Na střídačce nemáte na nic moc času, jste zatažení do hry. V tom je rozdíl.
U chomutovských Pirátů začínáte zbrusu novou kapitolu svého sportovního života.
Nevím, jestli je to úplně něco jiného, protože pro mě je všechno pořád stejné. Jde stále o hokej. Jsem v Chomutově, abychom společně udělali maximum, předváděli dobrou hru a lidi byli spokojení. Uvidíme, jak se bude dařit. Nechci svou roli přeceňovat.
Už jste si udělal obrázek o mužstvu?
Dost se oproti tomu, které vybojovalo postup do extraligy, obměnilo. Někteří kluci samozřejmě zůstali, ale kádr je i z velké části nově složený. Máme před sebou velkou výzvu. Nejprve chceme udržet chomutovský hokej stabilně v extralize a potom bychom rádi bojovali o přední a nejvyšší příčky.
Co vám ukázal první zápas s ruským Omskem? Vyhráli jste 4:3!
Na všechna mužstva jsou v přípravě kladeny velké tréninkové nároky. Rozhoduje únava a aspekt, jak se s ní dokážou hráči vyrovnat během utkání. I z tohoto pohledu jsme sehráli rovnocenné střetnutí s kvalitním soupeřem.
Za Omsk nastoupili i vaši bývalí svěřenci - exslávistický brankář Furch a reprezentační útočník Sobotka, jehož jste ještě v květnu vedl na mistrovství světa v Praze.
Pro fanoušky je to asi zajímavost, ale při zápase na podobné věci nekoukáte. Soustředil jsem se hlavně na naši hru.
