Článek
Kdy jste si začal pěstovat tuto image?
Vousy mám už asi patnáct let, poslední dva roky si je nechávám narůst delší. Ale nějak to neřeším, ani doma s tím nemají problém…
Souvisí to s vaší zálibou v motocyklech? Doma máte Harleye…
To je pravda. Ale ono se říká, že vousy k motorkám patří, na druhou stranu spousta motorkářů jezdí oholených, takže nezbytné to určitě není…
Letos už jste na motorce také vyrazil na projížďku?
Nechávám to až po sezóně. Teď se hraje, měl jsem také nějaké zdravotní problémy, tak to nepokouším, po sezóně bude času dost.
Nevyhecovali vás spoluhráči k sázce, že po titulu byste plnovous shodil?
Nějaká sázka tam je, už jsem ji prohrál, ale nechám si vousy až do konce sezóny.
O co šlo?
Už když sezóna začala, tak jsem říkal, že když získáme medaili, tak se úplně oholím. Teď už ji máme jistou, ale já doufám, že získáme tu nejcennější.
Kdy naposledy jste se oholil?
Jak jsem přišel do Liberce první rok (2009/10), také jsem slíbil, že když uděláme play off, oholím se, a povedlo se nám to.
Ke své vizáži se tedy asi zase rychle vrátíte…
Určitě si zase vousy nechám. Sice mě hodně lidí nepozná, ale za týden to mám zase skoro zpátky, toho se nebojím.
Doma vás bez vousů poznají?
Doufám, že jo. Manželka snad určitě a u dcer uvidím. (úsměv)
Jak rodina prožívá zatím suverénní liberecké tažení sezónou?
Manželka hodně, ta je do toho ponořená. Starší dcera se dívá, mladší lítá někde po stadiónu, takže té zatím moc nedochází, co a jak se děje.
Jak strhla euforie, která v Liberci panuje, vás?
Je úžasné, jak hokejem žije celé město. Tři roky se tu do play off nepostoupilo, tak si to všichni užíváme a věřím, že i ten poslední krok zvládneme.
Vy jste semifinálové zápasy v Mladé Boleslavi kvůli zranění nehrál. Už jste fit?
Určitě. O pauze jsme doléčili zranění a i já budu ve čtvrtek připravený.
Jak jste snášel, když jste závěr semifinálové série mohl sledovat jen z tribuny?
Je to hrozné, když se člověk konečně dostane do play off, hraje o finále a pak dva zápasy nemůže hrát. Jsem rád, že jsem se dal do kupy, díky patří panu profesoru Kolářovi, strašně mi pomohl, abych mohl začít trénovat. Doufám, že to vydrží.
Neměl jste černé myšlenky, že už do play off letos nenaskočíte?
Úplně černé myšlenky ne, ale před rokem jsem měl stejné zranění a trvalo delší dobu, než jsem se dal dohromady. Tak jsem hlavně doufal, že si finále zahraju.
Hrát budete proti Spartě, v níž jste se na část sezóny 2003/2004 objevil. Jak na to vzpomínáte?
Už je to hodně dlouho, bylo mi dvaadvacet let, na Spartě jsem z toho byl takový vyjukaný. Ale určitě na to angažmá nevzpomínám špatně, zase to byla cenná zkušenost.
Čeká vás druhé extraligové finále, první jste hrál před čtrnácti lety za Vítkovice…
Také to bylo proti Spartě a prohráli jsme 1:3. Věřím, že teď to bude naopak. Po té sezóně, jakou máme, by byla škoda nenechat na ledě všechno a nepoprat se o to do posledního dechu.
A přidat další triumf ke zlatu z mistrovství světa dvacítek z roku 2001…
Tam to byl nezapomenutelný zážitek se super partou. Kluci vyhráli už rok předtím, nikdo nečekal, že se to povede znovu. Akorát už je to dlouho, tak bych byl rád, kdybych něco podobného mohl zažít ještě jednou…
