Dlouhá cesta se vyplatila. Teď už se do Japonska budu těšit i na můstek, jásal Koudelka

(směje se) Nevím, jestli je to úplně symbolické, ale také jsem se zasmál, když jsem si toho všiml.

Každé vítězství řadím vysoko, je vidět, že jdeme správným směrem. Teď to bylo trochu těžší, byl jsem kolem desátého místa a do úplné špičky se mi nedařilo dostat.

Hned prvním skokem tady. Začal jsem si víc věřit, byl to zlomový bod. S Richiem (trenérem Schallertem – pozn. red.) jsme si řekli, že si tu hlavně zatrénujeme, nebudeme se soustředit na závody, o to hezčí pak ty výsledky byly.

Z té nejužší chyběl jen Schlierenzauer. To mě těší, že tu byli všichni, teď mě čeká Willingen a Titisee, kde budou zase silní Němci, tak je povzbuzením, že se špičkou držím krok.

Docela mě překvapilo, jaký jsem měl náskok na Krafta. U Fannemela jsem trochu počítal, že by mohl zkazit, ale u Prevce a Stocha určitě ne. Pak vypukla velká radost.

Přesně tak. Říkal jsem si, že když je porazím s tou výbavou, co mám, víc si to vychutnám. Máme rezervy, ale já jsem rád, že to tu takhle dopadlo, cesta sem je dlouhá a vyčerpávají.

S Richiem jsme se o tom bavili, ale já řekl, že se chci soustředit na skoky a tohle nechat stranou. Byl to dobrý tah, nemá cenu řešit, co mají ostatní, a já mít nemůžu.

Já se na Japonsko vždy těšil, je tu pár obchodů, kde se dají sehnat jiné věci než u nás. Ale na můstek tolik ne, nikdy mi to tu moc nešlo. Odteď se sem ale budu těšit už i na můstek.

Každý rok sháním golfové věci, pořídil jsem rukavice a bundu. Boty jsem nesehnal.

To ne, já přes sezónu vůbec nepiju. Až bude po sezóně, oslavím to. Už se těším.