Hlavní obsah

Od tety můžu pořád dost odkoukat, tvrdí Hilgertová, talent s vysokým IQ

Michal OsobaPrávo

Jméno Hilgertová z výsledkových listin kajakářských závodů zřejmě jen tak nezmizí, i kdyby se snad šestačtyřicetiletá legenda vodního slalomu rozhodla skončit. Na slušnou medailovou sbírku už má totiž zaděláno i její neteř Amálie, která dnes slaví sedmnácté narozeniny.

Foto: Michal Kamaryt, ČTK

Amálie Hilgertová (vlevo) spolu s dalšími kanoisty Martinou Satkovou a Kryštofem Hájkem po návratu z olympiády mládeže.

Článek

Juniorský titul mistryně světa, čerstvě bronz z olympiády mládeže. Amálie Hilgertová stále výrazněji vykukuje ze stínu slavnější tety. Byť neustálému vysvětlování vazeb ve vodáckém rodinném klanu Hilgertů neuteče. „Teď při mládežnické olympiádě v Nankingu putovaly na internetu moje fotky, tak se lidi dost ptali, jestli jsem Štěpánky dcera. Tak odpovídám, že nejsem a je to teta,“ usmívá se Amálie.

Srovnávání se nevyhne

Ostatně ani její teta při kanoistických závodech podobným dotazům neunikne. „Dost lidí tvrdí, že je moje dcera, ale já na ní nemám žádný genetický podíl. Švagr a švagrová jsou také bývalí vynikající slalomáři, má to po nich. Ze mě má spíš jen ten tlak, když nás budou srovnávat,“ tvrdí Štěpánka Hilgertová, dvojnásobná olympijská vítězka.

Společně byly obě kajakářky jen na jednom soustředění v teple, při trénincích se nepotkávají. Amálie Hilgertová se připravuje ve skupině Jiřího Prskavce. „Potřebuje mladou, dynamickou kajakářskou skupinu. Já už jí po technické stránce nemám moc co dát,“ říká Štěpánka.

Talentovaná slalomářka ale oponuje. „Teta jako jedna z mála závodnic, i když jezdí dlouho, se pořád snaží s technikou posouvat. Můžu od ní dost okoukat, vždycky mi je ochotná poradit. Ale snažím se poslouchat hlavně trenéra, většinou je lepší mít jeden zdroj rad než víc,“ říká.

V reprezentaci se nepotkáme, tuší

Štěpánka Hilgertová, která se nyní připravuje v americkém Deep Creeku na mistrovství světa, už se v reprezentačním týmu potkala se synem Lubošem, jednou by se jí to mohlo povést i s neteří. „Ale to si myslím, že se nestane. Musela by to být velká náhoda, možná na nějaký Světový pohár, kam jezdí čtyři lodě,“ opatrně uvažuje Amálie.

Teď po sezóně ji zase bude chvíli zaměstnávat škola, konkrétně druhý ročník pražského Mensa gymnázia určeného pro mimořádně nadané studenty. „Měla bych mít IQ nad 130. Nevím, kolik mám, jen mi řekli, že mě přijali. Tak snad mi zůstalo,“ doufá s úsměvem.

Reklama