RECENZE: Richard Askwith: Stopy v oblacích, příběh o běžecké vášni a utrpení

Fell running, v češtině snad něco jako přespolní běh v kopcích, asi my Středoevropané nedokážeme úplně pochopit, pojmout. Jakási obskurní běžecká disciplína, v rámci níž se řítíte cestou necestou, přes kluzké kameny, vřesoviště, rašeliniště a spousty dalších nástrah jaksi mimoevropské ostrovní přírody tu z kopce, tu do kopce a vaším úkolem je zdolat za určitý čas těch kopců co nejvíce, či naopak zdolat všechny určené kopce za co nejkratší čas.

Že se jedná o kratochvíli vpravdě náročnou a nebezpečnou, není pochyb. Autor knihy by se rád mezi takové fellrunnery zařadil. Inspiraci čerpá z pramene dávných začátků kopcovitých běhů na severu Anglie a ve Skotsku, z příkladů a životů dávných průkopníků, jimž navždy kraluje nepravděpodobný a neuvěřitelný Joss Naylor. V této inspiraci je autorova velká síla a zároveň nejslabší místo celé publikace. Po poutavém úvodu, jenž vám do žil vlije zvědavost, nadšení a chuť vyrazit ihned do kopců a k tomu si pustit notoricky známý hudebně natvrdlý song Run to the hills, run for your lives, totiž následují dlouhé pasáže historických popisů vývoje fell runningu v Británii.

Pro historika jistě zajímavé a poučné, pro nadšeného běžce a čtenáře někdy už poněkud únavné. Ale vydržte! Nebojácní rekové dobojují své bitvy s mechem a kapradím porostlými kopci i byrokratickým šimlem neustále řešícím, kdo je a kdo není amatérským či profesionálním sportovcem.

Kdo někdy zažil nepříliš vlídné počasí severní Anglie či Skotska, pochopí hrdinnost i toho nejméně slavného běžce zmiňovaného v knize. A kdo někdy zažil mnohahodinový běh v horách za počasí, před kterým nás v českých kopcích důrazně varuje horská služba, pochopí i nezřídka se vyskytující reakci těch slabších fellrunnerů: „Co kdybychom si sedli a pěkně si pobrečeli?" Pokud pěstujete tuto zálibu a jste za podobných podmínek tam nahoře, říkáte si, že přežijete-li, už nikdy více... A jen co jste v bezpečí dole, táhnou vás mocné kopce k sobě zpět nahoru. Zdá se, že přesně to cítí autor i hrdinové jeho reálných příběhů.

Richard Askwith ke konci svého hledání fell runningu dospívá k přesvědčení, že nakonec je stejně všechno jen o tom, čemu věříte. A jen na tom závisí, zda za další skálou udržíte relativně svěží běžecké tempo, nebo se jako po mávnutí zlověstného kouzelného proutku zřítíte k zemi neschopni dalšího kroku. I kdybyste si z této třísetstránkové knihy odnesli jen tuto jedinou myšlenku, odnesete si velmi mnoho.

Ještě dlouho poté, co zhasnete lampičku na nočním stolku, budete s otevřenýma očima a pohledem zabodnutým do ztemnělého stropu uvažovat o tom, zda fellrunneři nejsou náhodou tou nejkrásnější ukázkou vítězství ducha nad hmotou. Legendu o železném Jossovi si v knize vychutnejte už sami. Fell running takový, jaký byl, už možná vymírá. Lidí skutečně zrozených pro kopce a hory je ‒ i k autorově lítosti ‒ stále méně. Možná právě z vašich řad vstanou noví bojovníci. Ale jak sám Askwith říká, drsný svět kopců je ve své podstatě křehký; přistupujme k němu s ohleduplností a úctou. Jinak nepřežije. A možná, že ani my...