Článek
Po podzimu jste se v tabulce vyšplhali hodně vysoko, navíc jak Bayern, tak i nováčka z Lipska máte stále na dohled. V čem se udála změna?
Hrajeme stejným stylem jako loni, tedy kompaktně a blízko u sebe, takže když někdo propadne, je připraven hned další hráč. V předchozí sezóně nám nevyšlo jaro, a i když jsme skončili v tabulce nahoře, o účast v evropských pohárech jsme přišli. Po posledním kole jsme byli všichni skleslí. Pro spoluhráče to bylo divné. Ještě rok předtím se jen tak tak zachránili, což slavili jako titul, po minulé sezóně představovalo umístění v horní části tabulky spíš zklamání. Snad nám tentokrát jaro vyjde.
Nakolik se na proměně Herthy podepsal maďarský trenér Pál Dárdai a jakou fotbalovou filozofii vlastně vyznává?
Hrát po zemi s míčem, už od gólmana, žádné odkopy. Vzadu rozehráváme nikoli ve čtyřech, ale často jen ve třech, přičemž já jako střední záložník si mám chodit hodně pro míče. Ve středu hřiště pak máme rotovat, nabízet se a hrát jednoduše.
Neměl jste před přestupem z Freiburgu do Herthy trochu obavy ze změny, která na vás čekala?
Ani ne. Předem jsme se sešli s trenérem, který mi nastínil, co ode mě očekává. A protože to je přesně styl hry, který mi sedí, těšil jsem se na to.
Mimochodem, sledujete Freiburg i poté, co jste ho opustil?
Sledoval jsem ho i po sestupu, když hráli druhou ligu. Na tu jsem se předtím nedíval.
A co srovnání Freiburgu a vašeho nového působiště. Jak z něho Hertha vychází?
Hertha je větší klub, točí se okolo nás víc lidí, hrajeme v největším německém městě a na každém tréninku je několik novinářů, kteří se snaží vypátrat cokoliv alespoň trochu zajímavého. Freiburg je rodinný klub, ale poměrně nedávno zainvestovali do vybavení. Třeba regeneraci tam teď mají na nejlepší možné úrovni. Čímž si ale na Herthu rozhodně nestěžuji.
Vraťme se zpátky k bundeslize a vašemu současnému berlínskému angažmá. Jaký vůbec je trenér Dárdai. Tvrdí se o něm, že je hodně náročný, ale že zároveň dokáže hráčům dopřát zábavu.
Je s ním někdy legrace. Třeba loni před zápasem v Darmstadtu si chtěla udělat Sky legraci z našich jmen, že jsou v nich stejná písmena. Navíc se hrálo v Darmstadtu, který taky začíná na D, A a R a má rovněž modrou a bílou klubovou barvu. Rozhodili na zem příslušná písmena a my museli složit svoje jména. Trenér mi pak řekl, že jestli po téhle šaškárně nevyhrajeme, tak nás lidi sežerou. Ale vyhráli jsme. Když máme dlouhý týden a hrajeme třeba v pátek a pak až v neděli, tak nám ho zkouší zpestřit. Vzal nás třeba na lasergame. Zastříleli jsme si na sebe, ale je pravda, že i u toho jsme si zaběhali a zpotili se.
Je z vás cítit, že fotbal vás v dresu Herthy baví ...
Baví mě právě to, o co se pokoušíme. Hrát ofenzivně. Pokoušet se o průnikové přihrávky. Moje síla je asi především v pohybu a i toho mohu využít. Horší je to už s osobními souboji, hlavně když je to tělo na tělo. Ale snažím se na tom pracovat. Od příchodu z Plzně do bundesligy jsem nabral už čtyři kila svalové hmoty, takže se to lepší.
Z fyzického fondu hodně těžíte. Kde se ve vás tolik sil a taková výdrž bere?
Nevím, ale lítal jsem od mala. S kluky na sídlišti jsme pořád někam běhali, dávali jsme si třeba závody s plzeňskými tramvajemi. Jednu zastávku jsme jeli, vyskočili a na další se snažili tramvaj zase chytit. V dorostu jsem zase po trénincích sebral kolo a jel se někam projet.
Kapitánem vašeho týmu je Vedad Ibiševiš. Jak se vedle něho hraje a proč po Lustenbergerovi nosí pásku právě on?
Jeho příchod nám hodně pomohl. Předchozímu kapitánovi Lustenbergerovi se na jaře ani v přípravě moc nedařilo. Trenér si proto zavolal šest členů hráčské rady a řekl, že si není jistý, že bude Lusti pravidelně nastupovat a že by bylo dobré zvolit kapitána, který bude v základní sestavě. A navrhl Vedada. My jsme s tím souhlasili, protože je to vůdčí typ, má hodně zkušeností, hráči za ním jdou a je to v kabině silná osobnost. Změna prospěla i Lustimu, asi z něj spadla další zodpovědnost a z té menší krize se dostal.
Co jiní spoluhráči? S kterým z nich se vám trenérovy pokyny plní nejsnáze?
S Mitchellem Weiserem. Je úžasný, dává takové přihrávky, že se s míčem hned dá něco podniknout. Někdy vám spoluhráč přihraje sice přesně, ale moc prudce, nebo do špeku. To se u něj nestává. Navíc vyhledává hru jeden na jednoho a průniky, takže se s ním dobře spolupracuje.
A co váš život v Berlíně? Jak jste si zvykl na přechod z Freiburgu do německé metropole?
Je to velké město, ale já se pohybuji tak v jedné jeho čtvrtině. Dál nemá smysl jezdit. Jedině když dostanu jako celiak chuť na bezlepkový burger, musím vyrazit 45 minut do svého oblíbeného podniku. Bydlím ve čtvrti Charlottenburg a měl jsem štěstí, že tam po mém přestupu zrovna dokončili jeden dům. Byl jsem v něm první nájemník a do tří dnů jsem tak měl zařízené bydlení. To tehdy ve Freiburgu jsem bydlel přes rok v hotelu, než se pro mě něco našlo. Na tréninky to mám deset minut autem, což je výhoda.
Bydlíte sám?
Bydlím s přítelkyní Kateřinou, se kterou jsem od května.
Co děláte, když máte delší volno?
To se snažíme podniknout nějaké menší výlety, byli jsme se podívat do aquaparku Tropické ostrovy nebo jsme si zajeli do Magdeburgu, kde hraje jeden kamarád třetí ligu. Ale většinou na to moc čas není, takže se snažíme něco podnikat něco hlavně s mým slovenským spoluhráčem Petrem Pekaríkem. V prosinci třeba společnou oslavu narozenin jeho krajana Ondry Dudy.
