Je iluze, že trenér je důležitější než hráč, uvědomuje si Trpišovský

Volno bylo hodně krátké. Pořád se s tím nemůžu srovnat. Končíme o čtrnáct dnů později než většina soutěží v Evropě. A začínáme výrazně dříve. Myslím, že pauza by měla být pět týdnů minimálně. Vždyť třeba naši reprezentanti měli deset dnů volna. Přitom absolvovali porci kolem padesáti utkání. Když pominu fyzický stav, tak je tu psychická únava. Za dva týdny si prostě hráči neodpočinou.

Po dlouhé době ano! Vlastně poprvé od doby, co jsem v lize, jsem prožil nerušený týden dovolené. Byl jsem s rodinou v Turecku. Hned jak jsme dohráli jsem se sebral a odletěl. A zůstal celou dobu. Třeba minulý rok jsem se totiž od moře vracel předčasně kvůli povinnostem ve Slavii. A v rámci možností jsem si nyní fakt odpočinul.

Minulý rok v jsem se za rodinou dostal k vodě třeba ve tři, ve čtyři odpoledne. Letos jsem si ale mohl dovolit komfort a zapnul mobil jen na hodinu denně. Každý den jsem chodil běhat, absolvoval jsem s rodinou výlety.

Odpočinek pro mě představuje jakákoliv chvíle, kdy si vypnu telefon. Protože v dnešní době informačních kanálů je prostě nemožné zrelaxovat, aniž by člověk vypnul telefon. I z dovolené jsem řešil soustředění, zlepšení zázemí pro regeneraci a novou posilovnu na stadionu. Nebyl prostě den, abych na Slavii nemyslel. Myšlenky na odchody a příchody hráčů stejně člověka dostihnou. Myslím, že trenér si odpočine až v okamžiku, kdy je bez práce... Ale aby to nevypadalo, že si stěžuju: Když připravuji trénink, je to vlastně odpočinek. Rozhodně lepší než běhat od stolu ke stolu v hospodě, přijímat objednávky na pití a jídlo, večer pak dělat zrcadlo, jako v dobách, kdy jsem trénování dělal jen před prací.

Je to hodně relativní. Když mě a celý realizační tým vzal Honza Nezmar před čtyřmi lety do Liberce, museli jsme během měsíce dokázat, že na nejvyšší scénu máme. Kdyby mě tehdy vyhodili, mohl to být konec. Už bych se do ligy třeba nikdy nedostal. Byl to tlak jako prase. Měl jsem dluhy, půjčoval si, abych mohl do Liberce dojíždět. Rozhodovalo se o celé mojí kariéře. Teď už nejsem na fotbalu existenčně závislý, práci bych asi našel, ale nemůžu říct, že bych nebyl pod tlakem. Jen je prostě jiný.

Pořád si uvědomuji, že není nic staršího než včerejší vítězství. Když jsme jeli s mými asistenty do Liberce na první trénink, v šatně seděla esa jako Bakoš, Pavelka, Šural... Já měl zkušenosti z třetí a druhé ligy, tudíž jsem si logicky kladl otázku, jestli mě hráči budou respektovat. Teď za sebou mám nějaké výsledky, ale pořád jsem ostražitý. Duše fotbalisty je nevyzpytatelná. Každý den přistupuji k šatně s velkou pokorou. Nejdůležitější jsou totiž hráči. Podle mého trenér nikdy nesmí podlehnout pocitu, že je důležitější než fotbalista. To je jen iluze. Bez hráčů nic nedokážu. Když mě nebudou vnímat, naslouchat mi a následovat mě, nic s nimi nesvedu, byť půjde o super hráče. Tudíž nepodléhám uspokojení. Až si začnu myslet, že umím všechno, bude to první krok do propasti.

Sen, nejen můj, je obhájit všechny trofeje. Chci, abychom hráli stejně jako v minulé sezoně a přinášeli radost divákům. Musíme si zachovat pozici hladových vlků, být ještě zodpovědnější, protože všichni ostatní nás chtějí překonat. Už mi hlavou běží, co všechno je proti nám. Odchody hráčů, krátká pauza, začínáme dvěma duely venku, pak budeme hrát na tři dny položené trávě. Jsem ve střehu, vnímám nástrahy. Je to stejné, jako v sezoně, kdy přemýšlím nad rizikem zranění jednotlivých hráčů, jejich únavou, nastupující virózou, karetní hrozbou...

Je, ale mě to baví (směje se). Když byl Guardiola pět let trenérem Barcelony, a pak ohlásil, že si dává rok pauzu, nechápal jsem ho. Dnes mu rozumím dokonale. Prostě potřeboval vypadnout z toho kolotoče. Pro mě tohle zatím nahrazuje dvoutýdenní dovolená. Přišlo mi absurdní, když jsem se mohl sebrat a jít se vykoupat, nebo vyrazit na návštěvu rodičů. Teď mi zase bude život plánovat fotbal. Ale já tohle miluju.

Uvědomuji si minulost, kterou mám. Cestou na soustředění jsme jeli přes Jižní Čechy. Projížděli jsme místy, v nichž jsem s Měcholupy bojoval o postup do třetí ligy. Když jsem později postoupil s Libercem do Evropské ligy, bylo to jako vyhrát mistrovství světa. Teď jsme získali double se Slavií. Je to neskutečný úspěch. Ale ještě nechci bilancovat. Sním o dalších velkých vítězstvích, o dalších trofejích.

Máme velkou výhodu, že většina kádru absolvovala těžké a úspěšné bitvy v lize i na mezinárodní scéně. Kluci jsou zkušenější. A pak jsou tu posily. Měl jsem seznam pěti jmen, která jsem chtěl do kádru. A čtyři v šatně skutečně jsou. To je obrovský úspěch vedení. Jsme silnější. Máme typy hráčů, které v minulé sezoně k dispozici nebyly.

Nejen o něm. Každý hráč je jedinečný, atypický. Nicméně je fakt, že Nicolae nás může posunout. Je to kostička skládačky, která nám chyběla.

Myslím, že obsazení třech prvních pozic se nezmění. Bude tam Slavia, Sparta a Plzeň.