Premisa o věrných a vyzkoušených slávistického kouče zase nezklamala. Hovorka je toho příkladem

„Pro mě je skutečně mnohem jednodušší vzít hráče z předchozího angažmá, protože o něm všechno do detailu vím," dává kouč mistrovského celku Jindřich Trpišovský za příklad Davida Hovorku, jehož prázdninový přestup z Jablonce do Edenu působil na fanoušky i mnohé fotbalové experty jako hotový transferový úlet.

Zvlášť, když šestadvacetiletý obránce měl zacelit krvácející rány ve slávistické defenzivě vzniklé letním odchodem Ngadeua a Deliho, dvou urostlých černých beků, na kterých defenziva Trpišovského týmu stála.

„Já ovšem Davida dokonale znal, neboť Slavia byla po žižkovské Viktorce a Liberci už třetí štací, na které jsme se potkávali. Měl jsem s ním jen pozitivní zkušenosti, neboť v obou klubech vždy patřil k nejlepším. Proto jsme věděli, pro koho si do Jablonce jdeme a co nám může přinést," byl si Trpišovský přes panující skepsi k tomuto tahu jistý, že Hovorka je a bude pro Slavii tím pravým řešením.

Nepletl se. Nenechal se zviklat tím, že pro konkurenční Spartu byl její odchovanec Hovorka po jediné sezoně k nepotřebě a odložila ho na sever Čech. Slávistický trenér se řídil premisou, kterou vyznává, a ta mu opět dala za pravdu. Sázka na prověřeného hráče mu vyšla. Na domácí scéně i v pohárové Evropě, což minulý týden jen stvrdil. Nejdřív na milánském San Siru, kde Hovorka s přehledem uhlídal obrovitého Belgičan Lukaka v dresu Nerazzurri, za pět dnů v pražském derby na Letné, kde na něho neměli Sparťané.

„Z jeho účinkování v pohárové Evropě jsem obavy vůbec neměl. Když jsme ho přivedli z žižkovské Viktorky do Liberce, nastoupil poprvé proti izraelskému Happoelu Šmona a hned poté na Hajduku Split. A před čtyřiceti tisíci diváky si vedl výborně. V Evropské lize uhlídal Batshuayie z Marseille, stejně jako Kaliniče z Fiorentiny, snášela se na něho samá chvála a trenéři Fiorentiny či PAOK Soluň se vyptávali hlavně na něho. Měl jsem ho vyzkoušeného a prověřeného natolik, že jsem o něm nepochyboval," přiznává Trpišovský, že zkušenosti a poznatky z předchozích štací mu při skládání a doplňování slávistického mužstva obrovsky pomáhají.

Proto víc, než pohárové Evropy, se obával toho, jak si Hovorka povede v domácí soutěži a jak ji bude zvládat.

„Nechci ho vynášet do nebe, své jsem si s ním také zažil," přiznává slávistický trenér. „To když mu třeba na Dukle sebral protihráč balon a šel sám na bránu. V mých očích je David hráčem pro evropský fotbal, takže jsem měl skutečně větší strach, jak zvládne domácí ligu. Hrozně mu ale pomáhá, že ve na Slavii preferujeme styl, na který byl zvyklý a který má zažitý z našeho společného libereckého působení. Zapadl do něho, navíc má kolem sebe Koláře, Kúdelu, Coufala či Součka, s nimiž už hrával. Přesto ale stačí, aby prohrál hlavičkový souboj s Poznarem nebo prohrál jeden souboj ve Zlíně, a už se z toho dělá, že ve Slavii nemůže stopera hrát. Teď snad podobné hlasy umlknou, což ovšem znamená, že David musí ve výkonech pokračovat a přízeň lidí si dál získávat."

Výkonem na milánském San Siru při vstupu do základní skupiny Champions League si o ni Hovorka řekl. Vystoupením v nedělním derby se Spartou rovněž. Premisa, ze které Trpišovský vychází, se prostě naplňuje. Vždyť s tolika pochybnostmi kupovanou letní akvizicí ve stoperské dvojici Hovorkou inkasovala Slavia v sedmi ligových zápasech jediný gól, bez inkasované branky odehrála play off Ligy mistrů s Kluží a v úterý v Itálii s Nerazzurri dostala jediný gól až v nastaveném čase.

„Vždycky je to něco za něco, každé složení má svá pozitiva i negativa," připomíná Trpišovský letní nutnost vyrovnat se s odchodem Deliho a Ngadeua.

„Nejsme už tak silní ve vzduchu, v osobních soubojích či standardních situacích, v nichž jsme byli dominantní. Jenže teď máme jiné přednosti. Změna nám pomohla k tomu, že jsme schopni v těžkých zápasech víc kontrolovat hru. V Itálii se to potvrdilo, v utkání se Spartou po vyloučení Hušbauera stejně tak."