Článek
„Na tom terénu jsem se neodvážil nakopnout jej z jedničky, chtěl jsem jej nejprve zpracovat. Útočník Lietava mě atakoval a vyplatilo se mu to. Ten gól je můj a hrozně mě to žere. Chtěl jsem klukům pomoct, ale potopil jsem je,“ naříkal polský brankář Baníku. „Nezaslouží si výčitky,“ hájil Vomáčka spoluhráče. „V osmi devíti zápasech nás podržel a po tom smolném okamžiku zase chytal dobře.“
Baník už v 9. minutě vyrovnal a gól dal Vomáčka. Všechno mohlo být zapomenuto, začínalo se od znova.
„Nastala bitva o druhý gól. Měli jsme k tomu několik velmi dobrých příležitostí, ale dostat balón do soupeřovy branky jsme nedokázali. Gól dala Dukla nám,“ pokračoval Vomáčka, jenž v tom měl prsty. Z tribuny bylo zjevné, že při útoku soupeře on odkryl střelci Hanouskovi prostor, kudy nebylo těžké trefit branku.
„Zbytečně jsme ztratili míč na půlce hřiště a Dukla se dostala do útoku čtyř proti dvěma. Rozhodoval jsem se, zda vystoupit proti Hanouskovi, anebo pohlídat druhého hráče Dukly, který Hanouskovi nabíhal zprava. Naznačil, že bude přihrávat, já to risknul a tím se mu otevřel prostor ke střele. Vypálil a trefil šibenici. Kdyby se rozhodl pro přihrávku, tak bych ji zachytil,“ vysvětlil své počínání Vomáčka.
Baník prohrál, ale na jeho hru se na rozdíl od některých jiných domácích zápasů dalo dívat. „Hráli jsme dobře, to jo, ale za to si nic nekoupíte. Mnohem lepší by bylo, kdybychom měli tři body a byli kritizovaní, že jsme byli špatní,“ uzavřel Vomáčka.
