Článek
Na podzim jste si připsal slušnou porci gólů, pravidelné starty v evropských pohárech a první duely v národním dresu. Máte za sebou životní fotbalový půlrok?
Ano. Začátek podzimu jsem měl hodně dobrý. Pozvánka do nároďáku, góly hlavně v Evropské lize. Jen konec se trochu zasekl. Mě ze sestavy Liberce vyřadila nemoc, nedařilo se nám ani jako týmu.
Co vás vyneslo z průměru až do národního týmu?
Trenér mě dal vždycky na takový post, kde mi to v danou chvíli sedlo, což hrálo velkou roli. Navíc v úvodu podzimu jsme v Liberci hráli skvělý fotbal a dařilo se nám. Z toho jsem těžil i já.
Cítil jste už po letní přípravě výjimečnou výkonnost?
Právě že ne. V přípravě jsem neměl pocit, že jsem v nějaké top formě. Ale jak přicházely první zápasy předkol Evropské ligy, moje rozpoložení bylo čím dál lepší. A doufal jsem, že jestli bude šlapat celé mužstvo, já se s tím svezu.
Změnil jste něco zásadního před startem letošní sezóny?
Nezměnil, protože jsem věřil, že všechno dělám správně. Jenom jsem musel být trpělivý, až si všechno sedne. A teď přišla odměna.
Překvapilo vás, když jako odměna za skvělé výkony dorazila nominace do národního týmu?
Už na jaře jsem si říkal, že bych k tomu mohl mít blízko. Podzimními výkony jsem si o místo řekl, pomohl mi i příchod nového trenéra k národnímu týmu. Jsem za tu zkušenost rád. Užíval jsem si každý sraz, každý trénink, většinu kluků jsem znal, cítil jsem se skvěle. Nemůžu samozřejmě srovnávat s minulostí, ale mám pocit, že všechno je nastavené moc dobře a máme skvělou partu, což je hrozně důležité.
Při prvním utkání Evropské ligy v Karabachu jste skóroval v čase 10,69 vteřiny. Co pro vás nejrychlejší gól v historii soutěže znamenal?
Byla to určitě největší událost mojí dosavadní kariéry. Myslím, že do konce života budu ve statistikách Evropské ligy... Třeba až tady jednou nebudu, pořád moje jméno zůstane u nejrychlejšího gólu soutěže.
Skvělá podzimní forma z vás udělala nejžhavější přestupové zboží zimní přestávky. Zájem o vás mají Plzeň, Sparta i Slavia. Lichotí vám to?
Jsem moc rád. Celou dobu, co hraju fotbal, jsem o takových okamžicích snil. Moc si užívám, že se mi to podařilo, vždyť se v tom odráží moje práce. Chtěl jsem a vždycky budu chtít být úspěšný. Dostat se do paměti lidí v Česku i ve světě. Už se mi to částečně povedlo. A doufám, že velkým fotbalovým událostem v mém životě ještě není konec.
S největší pravděpodobností jste ale na konci liberecké mise. Byl start v utkání Evropské ligy v Soluni vaším posledním v dresu Slovanu?
Vážně netuším. Mám ještě rok a půl platnou smlouvu v Liberci, tak je možné, že zůstanu. Není vůbec jisté, že budu měnit klub.
Takže ani současné postavení Liberce, který bude na jaře v lize bojovat o záchranu, vás od setrvání neodrazuje?
Já věřím, že kvalita v Liberci je, i když se nám v posledních týdnech nedařilo. Doufám, že na jaře půjdeme nahoru. Ale nijak se netajím tím, že bych se chtěl výkonnostně posunout výš.
Už během podzimní části sezóny se řešilo, kdo o vaše služby stojí a kam zamíříte. Bylo to nepříjemné období?
Je to těžké, každý se mě ptal, všichni řešili moji budoucnost. Přitom když se člověk má koncentrovat na zápasy, není to nic příjemného. Stejně jsem se přestupem nezabýval a věnoval se jenom Liberci. Odpovídal jsem, že se uvidí po sezóně. Teď už se rozhodování nevyhnu.
Když se o hráče ucházejí tři aktuálně nejlepší kluby, co je při rozhodování klíčové?
Aby mě chtěl trenér. Když o fotbalistu stojí jenom vedení a trenér ne, je přestup k ničemu. Druhým faktorem je, jestli se klub drží na špičce, nebo jeho výkonnost permanentně kolísá.
Po podzimu se do přetahované o vaše služby vložila i Slavia disponující neomezenými finančními možnostmi. Jak důležitá pro vás bude ekonomická stránka transferu?
Peníze nebudou tím zásadním faktorem. Nejsem ve věku, kdy chci do klubu jít jenom kvůli financím. Mojí prioritou je fotbalový růst a přání připravit se na zahraniční angažmá.
