Článek
Cítíte, že jste se za rok a půl v roli trenéra posunul?
Už mám licenci, áčko. Moje pozice je jasná. Není třeba se posouvat, na druhou stranu ani nikam ustupovat. Mám prostor, abych sdělil svůj názor. Před zápasem, během něj i po něm. S příchodem Romana Pivarníka jsem navíc získal spoustu nových informací.
Našli jste si k sobě rychle cestu?
Po jeho příchodu jsme si sedli u kafe. Rozhodl se, že si mě u mužstva nechá. Zřejmě jsem na něho zapůsobil. A doufám, že toho nelituje... Sžívání nebylo složité, protože Roman se taky rád zasměje. Pár věcí nebo prvků při trénincích jsem viděl prvně, je to pro mě posunutí dál.
Jaký byl podle vás plzeňský podzim?
Začnu od jeho konce. Pořád je ve mně nadšení z výhry proti Austrii Vídeň v posledním zápase Evropské ligy. Vtáhl mě natolik, že jsem úplně zapomněl, že už nejsem hráč. Otočit utkání třemi góly, když hrajete sedmdesát minut v deseti, to se jen tak nevidí. Utkání vejde do plzeňské historie, bude se na něj dlouho vzpomínat.
Jenže do jarní vyřazovací fáze jste nepostoupili.
Skupina byla hodně zamotaná. Zřejmě stačilo vyhrát nad Astrou Giurgiu v Rumunsku a šli jsme dál. Ale to jsou kdyby, na ta se nehraje. Zatímco první polovina podzimu nebyla z naší strany herně výrazná, z té druhé mám dobrý pocit. Posledních pět zápasů jsme odehráli výborně. Troufnu si říct, že ligu vedeme zaslouženě.
Mnohé opory nedostaly tolik prostoru, jak by si představovaly. Například útočníci Michal Ďuriš a Marek Bakoš. Musel jste na ně psychologicky působit?
Situaci zvládli naprosto profesionálně. Je nepříjemné, když vypadnete ze sestavy. Klobouk dolů před oběma, co na podzim předvedli. Ukázali, proč jsou v Plzni tak dlouho a proč je tady mají lidi tak rádi.
Ďuriše připravil o místo Michael Krmenčík. Překvapilo vás, jak vyletěl?
Věděli jsme, že to v něm je. Na začátku sezóny se řešil jeho odchod, nakonec zůstal a prosadil se. Takový je fotbal. Předpoklady má velké. Teď je potřeba dohlídnout, aby zůstal nohama na zemi. Má za sebou vynikající tři měsíce, dostal se i do reprezentace, což je pro něj velké povzbuzení. My všichni okolo se musíme postarat, aby to nebylo naposledy.
Má sklony létat v oblacích?
Nemyslím. Ale je potřeba být připravený i na variantu, že nabude dojmu, že už něčeho dosáhl. A že už není nutné dělat věci naplno. Zatím není potřeba.
Když už probíráme jednotlivce, co říkáte na výkony záložníka Martina Zemana?
Upřímně, jsem mile překvapený. Když byl v Plzni poprvé, neprosadil se. Teď se ale vrátil ve velkém stylu. Je vidět, že je starší a pár věcí si v hlavě srovnal.
V létě se spekulovalo o odchodu Milana Petržely. Podzim mu ale vyšel výtečně.
To, co předvádí, je paráda. Někdy i zkazí, ale posměšky spoluhráčů, míněné v nadsázce, ho nezlomí. Je schopný se na hřišti kvůli výsledku poprat, i když figura ho k tomu nepředurčuje.
Nakolik je současná Viktorie jiná než za éry trenéra Pavla Vrby?
Netroufám si soudit, došlo k výrazné hráčské obměně. Pro mě je obrovskou ztrátou dlouhodobá absence Vaška Pilaře. Věřím, že není definitivní. Je to hráč světových parametrů. Zůstávají tu persony, na kterých to stojí. Roman Hubník, David Limberský, Matúš Kozáčik. Pro mužstvo se obětují, padli by pro něj. Rostou ale i noví lídři. Třeba Patrik Hrošovský nebo Jakub Hromada.
Jenže se mluví o možném zimním odchodu některých opor v čele s Limberským.
Vždyť už jsou staří, kam by chodili! (směje se)
Blíží se Vánoce. Jak probíhají u Horváthů?
Dárky, mraky jídla. Kolem Vánoc naštěstí skoro nic neobhospodařuju. Sháním jen stromek. A občas ho i přivezu.
