Patnáct měsíců Bolek nechytal, Ukrajinci ho však v kotli neuvařili, i když pod ním přitápěli

„Lítal jsem jako na centrifuze, protože to, co domácí hráči předváděli, jsem už dlouho nezažil. A asi hned tak nezažiju," líčil devětadvacetiletý Petr Bolek hektiku mezi tyčemi, kterou podstoupil. Před duelem se Šachtarem se totiž plzeňská gólmanská jednička zranila, takže místo Kozáčika musel do brány on. A to přesto, že od srpna 2012 vlastně v žádném pořádném utkání nechytal.

„Už mi není dvacet, abych se tím nechal rozhodit," odmítal, že by na něho snad tíha odvety dolehla a pociťoval nervozitu.

„Spíše šlo o napětí, které ovšem po prvních minutách zmizelo. Chytil jsem takový napůl centrovaný balón, povedl se mi jeden dva zákroky, měl jsem i trochu štěstí," přiznával Bolek, že nebyl čas na nějaké velké přemýšlení, jak se bude zápas vyvíjet.

Aby ne, když třeba Brazilec Teixeira tečoval míč patou a on musel doslova reflexivně zachraňovat. "Ale to bylo štěstí, protože mě trefil do nohy, Ono se mě vůbec drželo," nedělal ze zákroku zase až takovou vědu.

„Pravdou ale je, že šlo dost možná o klíčový moment. Ta situace přišla krátce po našem druhém gólu a kdyby Šachtar snížil, přišlo by peklo mnohem dřív."

Ani plzeňský trenér Dušan Uhrin nedělal z nasazení náhradního gólmana Bolka mimořádnost a dopředu tvrdil, že si je jistý, že obstojí.

„Věděl jsem, že k něčemu podobnému může dojít, proto jsem během zimních přípravných zápasů Kozáčika a Bolka pravidelně točil. Vyplatilo se to, protože byl dokonale připravený," liboval si kouč Uhrin a kvitoval výborný výkon, který dosavadní věčný náhradník Bolek v Doněcku podal.

„Musel jsem. S ubíhajícím časem jsem na spoluhráčích viděl, že toho mají dost. Hodně mně pomohli, protože padali do střel, blokovali domácí pokusy, hráli nesmírně obětavě," připomínal Bolek, že plzeňské mužstvo nechávalo v doněckém kotli všechny síly, co v sobě našlo. Díky tomu dosáhlo na postup do osmifinále.

Dvě minuty před koncem ale přece jen inkasoval a domácí vykřesali ještě naději. „Jen jsem vyhlížel konec, a proto se raději ani nedíval, kolik času ještě sudí nastavuje. Teprve když písknul, došlo mi, že jsme vyhráli, postupujeme a já k tomu také dopomohl," netajil, jak moc je šťastný, že mu po půldruhém roce návrat mezi tyče tak skvostně vyšel.

„Jsem prostě rád, že jsem zaskočil za naši gólmanskou jedničku a že se mi utkání vydařilo. Před zápasem jsme si dělali legraci, že jsme přijeli na Ukrajinu postoupit a ono se nám to skutečně povedlo," přidával Bolek a odmítal řešit, co bude dál a zda mezi tyčemi zůstane.

Jednu jistotu ale má - v nedělním ligovém duelu se Znojmem bude stát v bráně zase. Jednak proto, že Kozáčika zranění zpátky nepustí, hlavně však proto, že si výborným výkonem v Doněcku o další šanci prostě řekl.