Článek
Dres Tomáše Ujfalušiho ve fanshopu Fiorentiny.
„Ujfaluši? Toho jsem milovala! Mám ho dodnes v srdci," rozplývá se Antonella Bottaiová, prodavačka ve fanshopu Fiorentiny přímo proti stadiónu, kde se ve čtvrtek večer představí fotbalisté Liberce při pokračování skupiny J Evropské ligy.
Fanshop otevřeli v létě 2004, když Ujfaluši do Itálie přestoupil z Hamburku. A během následujících čtyř let zanechal český zadák v klubu výraznou stopu. Měl nepatrně usnadněnou pozici, neboť v minulosti zde už hráli jiní čeští obránci jako Luboš Kubík či Tomáš Řepka.
„Když jsem přišel, na oba kluky v klubu vzpomínali jen v dobrém. Vydláždili mi cestičku a díky pozitivním zkušenostem s Lubošem i Tomášem se na mě lidé dívali jinak. Byli otevření a velmi pozitivní," vypravuje Tomáš Ujfaluši, jenž z českých hráčů působil ve Florencii nejdéle.
Ovšem nebýt dvouletého angažmá Kubíka (1989-1991) a tříletého působení Řepky (1998-2001), možná by měl vše mnohem složitější. „V klubu si pamatovali, že to byli pracanti, kteří poctivě trénovali a snažili se zlepšovat. A takový je obecný pohled na české hráče, pokud si je italský klub vybere," říká Ujfaluši.
Zarámovaný dres zdobí zeď fanshopu
Jeho zarámovaný dres s podpisem a věnováním dosud zdobí zeď fanshopu po boku dalších klubových legend. V jiné prodejně klubových propriet nedaleko Galerie Uffizi zase prodavač s hrdostí ukazuje podpisovou kartu zachycující Ujfalušiho s kapitánskou páskou.
„Byl to skvělý fotbalista a ještě krásný muž. Velmi charismatický," rozplývá se i s odstupem let Botaiová. „Jo, byl jsem k nepřehlédnutí, protože tehdy jsem měl v mužstvu jako jediný dlouhé vlasy," směje se Ujfaluši, jenž si fanoušky získal svoji otevřeností a přístupností: „Nikdy jsem neodmítnul žádost o podpis, fotografii, nebo když se chtěl někdo pobavit."
Ve městě, které fotbalem žije, se musel vyzbrojit jistou dávkou trpělivosti. V centru města, kde měl tehdy útočiště, není možné nenarazit na některý z fanshopů v klubových fialových barvách. „Když jsme ve středu byli na krátké procházce ve městě, míjeli jsme jich snad devadesát. Všude nás zdravili, město fotbalem vážně neuvěřitelně žije," říká Vladimír Coufal, obránce Liberce. „Viděli jsme, jak si lidé fotbal užívají. Je z nich cítit vášeň pro fotbal. Je velmi poučné to zažívat," přitakává trenér Severočechů Jindřich Trpišovský.
Vášeň lidí ve Florencii stále pociťuje i Ujfaluši. Kdykoliv do města dorazí, pořád jej fanoušci zastavují a pamatují si ho. „Což je s ohledem na výraznou změnu mojí vizáže docela pozoruhodné," culí se český zadák, jenž fotbalovými kvalitami výrazně přispěl k úspěchům Fiorentiny, která tehdy stabilně bojovala na špici italské ligy.
„Tomáš Ujfaluši byl v mých očích nejlepším defenzivním hráčem v historii Fiorentiny. Byl velmi silný na své pozici při plnění fotbalových povinností. Prostě výjimečný. A k tomu skvělý člověk, jehož lidé zbožňovali a stále zbožňují," vypravuje Luca Cellini, italský novinář, který se zaměřuje na Fiorentinu. „I já sám mám doma dosud pověšený jeho dres," přiznává s úsměvem.
Vybavuje si pochopitelně i působení Kubíka a Řepky, jen mlhavou vzpomínku představuje epizodní působení Ondřeje Mazucha, který nastoupil za Fiorentinu k dvěma zápasům, a Jana Hableho, jenž za elitní výběr v srdci Toskánska neodehrál ani minutu.
„Bylo by milé, kdyby do klubu někdo přestoupil a hrál pravidelně. Létal bych ho sledovat a spojil pracovní povinnosti s fotbalovou zábavou," říká Ujfaluši, jenž nebude chybět v ochozech stadiónu Fiorentiny při nedělním utkání se Sampdorií. Nepochybně bude znovu v obležení příznivců Fialek.
