Hlavní obsah

V Česku ukrajinský fotbal podceňujete, říká skaut Kyjeva a upozorňuje na finanční rozdíly

Působí jako skaut Dynama Kyjev, současně zastupuje vybrané ukrajinské fotbalisty. Vjačeslav Zachovajlo má dokonale zmapovaný fotbal v zemi, jejímuž elitnímu klubu čelí v boji o Ligu mistrů Slavia Praha. „V Česku náš fotbal neustále podceňujete. Zcela chybně,“ upozorňuje před úterní odvetou bitvy o nejprestižnější klubovou soutěž Evropy.

Foto: Vlastimil Vacek, Právo

Tomasz Kedziora z Kyjeva fauluje Stanislava Tecla ze Slavie Praha v pokutovém území v nastavení utkání 3. předkola Ligy mistrů. Zápas skončil nakonec 1:1.

Článek
Fotogalerie

Připouští si někdo v Dynamu po remíze 1:1 v úvodním duelu 3. předkola, že by ukrajinský tým přes Slavii neprošel do play off Ligy mistrů?

Je potřeba vnímat Dynamo jako vlajkovou loď ukrajinského fotbalu, přičemž stejnou pozici měl klub už v dobách bývalého Sovětského svazu. Má jen nejvyšší cíle. Chce trofeje ze všech soutěží, kde hraje. Jeho ambicí je jednoznačně Liga mistrů. Jde o finance, prestiž a zhodnocení hráčů. Pak děláte větší přestupy. Ke každému zápasu přistupují v Dynamu jako vítězové.

České kluby nezastírají touhu po ekonomickém zisku z Ligy mistrů. Je stejně důležitý finanční přínos ze soutěže i pro Dynamo?

Ukrajinské týmy jako Dynamo a Šachtar Doněck nemají s rozpočtem problém. Přitom Šachtar má osmdesát miliónů eur na rok, budget Dynama na sezónu je padesát miliónů eur (cca 1,3 miliardy korun). Hráči mají obrovské platy, což není žádné tajemství. Lídři Dynama berou ročně 1,3 až 1,7 miliónu eur čistého (cca 43 miliónů korun). Fotbal na Ukrajině je mnohem lépe placený než v Česku. Než vypukly politické problémy, i průměrné kluby disponovaly rozpočty v rozmezí patnáct až dvacet miliónů eur ročně. Porovnání s Českem je nemožné. Jistě, rozpočet Slavie je na české poměry kosmický, ale proti Dynamu jde o drobné.

Trenér Slavie Jindřich Trpišovský netajil, že Dynamo je v souboji favoritem. Bral jste to jen jako zdvořilostní fráze?

Opakovaně vnímám, že v Česku ukrajinský fotbal neustále podceňujete, hledíte na něj skrz prsty. Dynamo je v žebříčku UEFA na třiadvacáté pozici, Slavii patří příčka sto padesátá třetí. Vypovídajícím měřítkem jsou stabilní výsledky na evropské scéně. Nejde se opájet jednou sezónou. Když se můžete deset let v řadě pochlubit účastí ve skupině Ligy mistrů či Evropské ligy, jde o skutečnou hodnotu. Kouzlo ukrajinského fotbalu v tomhle spočívá. Ale má stejnou bilanci některý z českých týmů?

Zatímco většina top evropských klubů i v zemích bývalého Sovětského svazu má v kádru řadu zahraničních hráčů, Dynamo sází zejména na ukrajinské hráče. Proč?

Není to tak, že by nepotřebovali cizince. Bez zahraničních hráčů nelze dělat špičkový evropských fotbal. Ale Dynamo chce jen nejvyšší kvalitu, top hráče, kteří jsou navíc ještě perspektivní. Navíc historicky platí, že tenhle klub byl vždy vyloženě ukrajinský, tvořený z velké části odchovanci. Oleg Blochin a Andrej Ševčenko vyrostli v klubu a získali Zlatý míč, stejně jako Igor Bělanov, který do Dynama přišel z Oděsy.

Daří se kyjevskému klubu i v dnešní době produkovat tolik skvělých mladých hráčů?

Dynamo bylo vždycky vlastně národním týmem. Nejprve v éře Sovětského svazu, později Ukrajiny. Akademii, kterou vlastní, nemá žádný klub v Česku. Byl tam na studijní cestě Jan Nezmar, nynější sportovní ředitel Slavie, když začínal na stejné pozici v Liberci. A na všechno, promiňte ten výraz, čuměl s otevřenou hubou. Podobné akademie přitom fungují po celé Ukrajině, přičemž Dynamo a Šachtar si stahují ty největší talenty. Je třeba si uvědomit, že zatímco Česko má deset miliónů obyvatel, Ukrajina pětačtyřicet. Selekce je obrovská.

Jak je možné, že mladí fotbalisté nemají tendenci při vstupu mezi elitu odcházet?

Protože jsou v Dynamu či Šachtaru, což jsou top kluby Evropy. Mladíci tady mají pětadvacet tisíc eur měsíčně. Nemají zapotřebí odcházet kvůli financím. A ze sportovního hlediska by si těžko polepšili. Zázemí je fantastické. Sportovní kvalita nezpochybnitelná. A i v průměrném klubu na Ukrajině má hráč větší peníze než v Česku. Když třeba kyjevské Dynamo poslalo do Liberce Andreje Rybalku, vedení chtělo, aby nabral zkušenosti. Ale z velké části jej platilo. Obecně platí, že česká soutěž není pro ukrajinské hráče zajímavá. Navíc české kluby si naše fotbalisty, kteří mají kvalitu, ani nemohou dovolit.

V poslední dekádě pronikli z českých hráčů na soupisku dvou elitních klubů jen Hübschman a Laštůvka. Je možné, že se dočkají následovníků? Nebo jde o utopii?

Ukrajinské kluby mají český trh zmapovaný. Dynamo nyní velice intenzivně jednalo s Matějem Vydrou. Ale rozhodl se dát přednost Premier League, která byla jeho snem. Nyní probíhají velice aktivní rokování s jiným českým fotbalistou, který by mohl posílit Dynamo. Ale jméno neprozradím, dokud nebude vše uzavřené.

Platí tedy, že přestup z české soutěže do ukrajinského top klubu je vzácností?

Ukrajinský fotbal je trošku uzavřený, stejně jako ruský. Prokličkovat tam ke správným lidem je pro české manažery složité. Jenže paradoxně je český fotbal uzavřený ještě více. Všichni si hlídají svůj rybníček, jsou uzavření, nepřístupní. Sparta je toho jasným příkladem. Chtěla budovat evropský tým, ale narazila. Nekoupila špatné hráče, jenže všichni se staví proti cizincům. Podpora není dostatečná. Třeba Šachtar pracuje na trhu v Brazílii, odkud má řadu hráčů. A aby využil jejich potenciál, najal brazilského kuchaře, do realizačního týmu vzal portugalského trenéra. Vytváří posilám zázemí, nechce je jen ždímat. V tomhle jsme na Ukrajině dál.

Reklama

Související témata: