Fotka s Modričem? Není problém. Nikde na světě není také tolik trofejí jako v muzeu Realu Madrid

Zvenčí se dá těžko uvěřit, že hlediště jednoho z nejslavnějších fotbalových chrámu planety, pojme oficiálně 81 044 sedících diváků. Když vyjedete po jezdících schodech věží B až pod střechu tribuny, pak ale uvěříte. Pod vámi se otevře obrovský kotel se zeleným dnem, které je patnáct metrů pod úrovní ulice.

V roce 1947 tu nechal tehdejší prezident Realu a jeho bývalý hráč Santiago Bernabéu postavit nový stadión, od té doby nese jeho jméno. Klub ale strašlivě zadlužil a dluh ještě vzrostl v roce 1954, kdy ochozy vyrostly o další dvě patra. V roce 1982 na světový šampionát, pak stadión dostal střechu a současnou podobu. Další úpravy už byly menší. Přesto byl dluh umořen až na začátku tohoto tisíciletí, za současného prezidenta klubu Florentina Peréze.

Pikantní je, že Real ve svém fotbalovém chrámu slavil po finálovém vítězství jen jediný ze třinácti triumfů v Poháru mistrů a Lize mistrů, a to ten druhý v roce 1957. Po slavné galerii Prado je muzeum Realu, které zabírá celé patro hlavní tribuny, je druhým nejnavštěvovanějším muzeem v Madridu. A je na co se dívat.

Když si zaplatíte 25 euro, minimálně na hodinu se stanete součástí historie nejslavnějšího a nejúspěšnějšího fotbalového klubu planety. Pro jeho fanoušky to je modla, bílý balet, tuto přezdívku získal v padesátých letech, kdy jeho dres oblékali legendy jako Alfredo di Stéfano, Raymond Kopa, Férenc Puskás nebo Francisco Gento, muž, který zatím jako jediný držel nad hlavou nejcennější klubovou trofej šestkrát. Nebo také merenques, což je bílý nadýchaný madridský zákusek.

Ale zpátky do 1. patra tribuny. Na stěnách úzkých, ale dlouhých místností najdete fotografie všech vítězných týmů, které pro Real získaly nejcennější klubovou trofej - i s náhradníky se na tom podílely více než dvě stovky hráčů, od di Stéfana po Cristiana Ronalda.

Ve vitrínách jsou narovnány všechny domácí i zahraniční trofeje, včetně individuálních, které Real a jeho hráči za 116 let existence klubu získali. Nejstarší je z roku 1902, nejčerstvější z letošního května. Je jich téměř 500 set, další jsou v místnosti věnované neméně slavnému basketbalovému Realu. Žádný klub na světě se také nemůže pochlubit tolika Zlatými míči a Zlatými kopačkami pro nejlepší hráče, potažmo střelce, kteří oblékali jeho dres. K vidění jsou i slavné kopačky, dresy a míče těch největších legend tohoto klubu. A vedle nich dresy a kopačky současných hvězd.

„Toho se nedožijeme," pravil uznale jeden z několika desítek fanoušků plzeňské Viktorie, když obdivoval v nejnavštěvovanější místnosti třináct stříbrných pohárů za vítězství v Poháru mistrů a Lize mistrů. Ty menší, s malýma ušima, jsou za Pohár mistrů, je jich šest (1956 - 1960, 1966), sedm velkých a skutečně ušatých, je sedm (1998, 2000, 2002, 2014, 2016 - 2018). Real má ve sbírce také 33 titulů španělského mistra, 19 Královských pohárů, 10 španělských Superpohárů, dva Poháry UEFA, 6 Interkontinentálních pohárů (MS klubů), 4 Superpoháry UEFA. Jen trofej za vítězství v někdejším Poháru vítězů mu chybí. Obě finále prohrál... Vyfotit si tu dlouhou vitrínu je obtížné. Pořád někdo leze do záběru a vidíte tu návštěvníky snad ze všech kontinentů.

Santiago Bernabéu Tour je pořádná zabíračka. V poslední místnosti se můžete vyfotit se pohárem pro Vítěze Ligy mistrů, o kousek dál s kterýmkoliv hráčem současného kádru. Technika je úžasná věc. Fotograf vás „našteluje" včetně do pasu zvednuté ruky, a pak na plátno přičaruje Modriče, Balea, Ramose, Kroose... Ty ale vidíte až když si na konci tour vyzvednete na svůj lístek fotografie s nimi. Než k nim dojdete, našlapete dobrý kilometr po tribunách, můžete se posadit na lavičku Realu, nahlédnout do VIP prostor, projít tiskové středisko. Jen do šatny Realu vás v den zápasu nepustí, jinak je přístupná.

Na konci prohlídky vstoupíte do třípodlažního fan-shopu, kde je snad všechno, na co si vzpomenete, samozřejmě se znakem Realu. V ruce si pak nesete svoje fotografie s hráči a tašku suvenýrů. A protože toho máte tak akorát, můžete spočinout v sousední restauraci Puerta 57 nebo o kousek dál v Caffé Real. Ovšem cola, pivo nebo káva vás deset metrů přes ulici vyjdou na méně než polovinu. Za zážitek s Realem se zkrátka platí, ale stojí za to.