Článek
Remíza se Borisovem se mu bude asi hodně dlouho honit hlavou. Zvláště když se zrodila po chybě, kterou si jeho svěřenci neodpustili. „Spíše po nakumulovaných chybách. Zbytečně jsme ztratili jednoduchý míč, navíc byla trojice obránců daleko od sebe, což soupeři umožnilo kolmou přihrávku a vyrovnávací gól. Z jediné šance, kterou soupeř měl,“ litoval Vrba osudového zaváhání.
„Aby ne. Mohli jsme vyhrát a vést skupinu, když Barcelona s AC Milán jen remizovala,“ dodával a na chvíli se mu úsměv vrátil. „Ale ve skupině se ještě hraje o patnáct bodů, takže pět plánovaných bodů získat můžeme.“
Záhy ale zase zvážněl. „Na Borisov jsme byli dobře připraveni, ničím nás nepřekvapil. My však nebyli v ofenzívně tak aktivní a přesní, jako třeba v domácích ligových zápasech. I to je jeden z důvodů remízy,“ pravil Vrba, jemuž nebyly evidentně moc po chuti dotazy na osud Filla. „Uvidíme, co s ním bude dál. Nebyl nominován k utkání a nechci se do tohoto tématu pouštět,“ vykroutil se.
Zato trenér běloruského Borisova byl s dělbou bodů spokojený. „A dělbou spravedlivou. Podařilo se nám eliminovat hru soupeře i jejího kapitána, což bylo pro vývoj střetnutí podstatné,“ pochvaloval si Viktor Gončarenko. „Šlo o první zápas ve skupině, takže na obou celcích byla nervozita patrná.
Střelec historicky první plzeňské branky v základní skupině Ligy mistrů Marek Bakoš (vpravo) v souboji s Markem Simićem. foto: ČTK/Michal Doležal
Také hráči měli po plichtě smíšené pocity
První výhra v Lize mistrů byla blízko. A když už se na ni hráči těšili, Borisov je o ni připravil. „Jsem sice prvním střelcem Plzně v Lize mistrů, ale kdyby to byl gól vítězný, užil bych si ho mnohem víc. Takhle jsou naše pocity smíšené,“ líčil útočník Marek Bakoš.
„Jak hrála Barcelona s Milánem? Dva dva!? No vidíte, to máme všichni stejně bodů a budeme se dál prát o první místo,“ vtipkoval stoper Marián Čišovský. Právě on však byl u inkasovaného gólu. „Musím to vzít trochu na sebe. Zaběhl mi za záda hráč, o němž jsem nevěděl. Škoda, mohli jsme vstoupit do Ligy mistrů vítězně.“
Kapitán Pavel Horváth se po jedenácti letech vrátil do soutěže, kterou okusil již v dresu Sportingu Lisabon. „Snažil jsem se být v klidu, abych ho přenášel i na mužstvo. Musím však kluky pochválit. O žádném z nich se nedá říci, že by premiéru v Lize mistrů v hlavě nezvládl. A to se cení,“ poukázal Horváth.
Také kapitán samozřejmě litoval, že mužstvo neudrželo vedení v zápase. Bod však na úvod skupiny bere. „Každý bod se počítá a myslím si, že bodovat se dá i proti gigantům, kteří nás teď čekají. Třeba už příště v Miláně. Bude to samozřejmě jiné, nastupovat na San Siru než na vyprodané Letné či v Edenu. Na tréninku si stadión osaháme – a ten obdélník na trávníku už je všude stejný,“ těší se Horváth na druhý duel ve skupině.
