Real Madrid - Atlético 1:1, 5:3 na penalty Ronaldo pečetil v penaltovém rozstřelu jedenáctý triumf Realu v Lize mistrů

Až penaltový rozstřel rozhodl na milánském San Siru o jedenáctém triumfu madridského Realu v Lize mistrů. Na vedoucí trefu kapitána Bílého baletu totiž odpověděl jedenáct minut před koncem základní hrací doby náhradník Atlétika Carrasco, který odčinil Griezmannovo selhání při exekuci penalty a poslal finále do prodloužení. To ovšem nerozhodlo, proto došlo na rozstřel. V něm selhal ve čtvrté sérii obránce Atlétika Juanfran, který trefil jen tyč, takže Ronaldo udělal za finálovou partií a triumfem Bílého baletu vítěznou tečku. Atlético si tak stejně jako před dvěma lety v Lisabonu znovu prošlo svým slzavým údolím.

Před dvěma lety na lisabonském Estádio da Luz svůj Real spasil, neboť ve třetí nastavené minutě po trestném kopu vyrovnal a poslal finále do prodloužení, na San Siru zaúřadoval kapitán Bílého baletu Sergio Ramos zase.

Opět ve finále, znovu po standardní situaci, tentokrát už ovšem po čtvrthodině. Kroos poslal prudký centr do šestnáctky, Bale ho hlavou prodloužil, takže Ramos sám před Oblakem, ovšem v situaci hraničící s ofsajdem, což angličtí sudí tolerovali, pohodlně skóroval.

Ramosova trefa změnila partitury

Jásal, to se ví. A dost možná přemýšlel i o tom, zda se před reprízou duelu s Atlétikem neunáhlil, když v Miláně vykládal, že kdyby měl točit film o fotbale, naplnilo by ho lisabonské finále, protože nikdy nic krásnějšího a víc vzrušujícího nezažil.

Jeho vedoucí trefa byla moc a moc důležitá, neboť Simeoneho tým se už nemohl držet partitury, s níž slavil úspěch ve čtvrtfinále proti Barceloně i v semifinále proti mnichovskému Bayernu. Nestačilo jen důsledně bránit, sázet na presink, jimž mínil rozbíjet soupeřovy akce. I on musel hrát, tvořit a hlavně útočit, jestliže se nechtěl dočkat stejného zklamání, jako před dvěma lety.

Zvláště, když už před vedoucím gólem Ramose ukázal Real, jak bravurně má standardní situace nacvičené. Střílený centr Balea se totiž dostal ke Casemirovi a Oblak jen reflexivně obrovskou příležitost zneškodnil.

I Bílý balet ovšem změnil partituru. Logicky, protože vedl, takže zkusil obranu a hra na jistotu založená na přesné kombinaci, držení míče, přenášení hry a čekání na další protivníkovu chybu měla v jeho podání navrch.

Taktika to byla chytrá a hlavně úspěšná, protože ofenzivní snažení Atlétika bez nápadu, momentu překvapení, ale i pohybu a potřebného zrychlení nemělo nárok. Jediné nebezpečné střele Griezmanna předcházel ofsajd, Navase však stejně nepřekvapila.

Carrasco napravil penaltové selhání

Podobně jako semifinálová odveta s Bayernem mohlo i milánské finále zažít hned po půli velký obrat.

Griezmann se o to mohl postarat.

Postavil se totiž k exekuci penalty, kterou faulem na Torrese vyrobil Pepe, jenže stejně jako v utkání španělské ligy selhal. Napálil balón do břevna, takže gólman Realu Navas si mohl říci, že zdržování, jímž se pokusil francouzského legionáře rozhodit, k něčemu bylo.

I po neproměněné penaltě se ale Atlético hnalo za vyrovnáním. Mnohem aktivněji a důrazněji, než v první půli, s větším nasazením, pohybem a přímočarostí, takže i šance přišly.

Pro Godína a Saviče, kteří byli možností až příliš zaskočeni, stejně jako pro Saúla Ňígueze, jenž pohotovým volejem netrefil bránu. Nakonec to byl střídající Belgičan Carrasco, který po brilantním přihrávce Juanfrana přece jen skóre srovnal a napravil Griezmannovo penaltové selhání, takže stejně jako v Lisabonu se finále prodlužovalo.

Real si za to mohl sám. Až příliš spoléhal na bránění, nechával protivníka hrát a kontrolovat míč, a když už Benzema a poté Ronaldo i Bale měli velké příležitosti utkání rozhodnout, nedokázali se prosadit.

Nejprve výtečný Oblak a poté Savič zaskakující na brankové čáře jejich šance zmařili.

Až penaltový rozstřel rozhodl

Real měl štěstí, že šel do prodloužení v plném počtu, neboť zákrok Ramose na unikajícího autora vyrovnávacího gólu Carraska po vyloučení přímo volal. I tak dohrával vlastně v oslabení, neboť kulhající Bale sužovaný křečemi na trávníku jen statoval.

Prodloužení už bylo bojem vůle a přemáhání hráčů obou celků, neboť v panujícím vedru docházely aktérům síly, braly je křeče a finále hrané ve strhujícím tempu dokončily na hranici vyčerpání.

Proto musel o vítězi rozhodnout penaltový rozstřel...

Vazguéz první proměnil, Griezmann při druhém finálovém pokusu proti Navasovi uspěl, Marcelo byl rovněž neomylný, takže na Gabim bylo, aby srovnal na 2:2. Bale ve třetí mířil přesně, Saúl Ňíguez byl také suverénem.

Rozhodla tudíž čtvrtá série. Sergio Ramos se nemýlil, zatímco Juanfran trefil jen tyč, takže na Ronaldovi bylo, aby vše dokonal a proměněnou penaltou rozhodl o jedenáctém triumfu Realu v Lize mistrů.

V jubilejním pětistém zápase, který Bílý balet na evropské pohárové scéně hrál, stejně jako v roce 2014 v městském derby s Atlétikem, tentokrát ovšem pod vedením francouzského kouče Zidana, jenž se stal teprve sedmým mužem v historii, který v Champions League triumfoval jako hráč i jako kouč.