Cítím se pořád jako malý kluk, takže proč bychom za rok nevyhráli i potřetí? smál se král večera Ronaldo

Když sezóna spěla do rozhodujícího údobí, snášela se na Ronalda kritika ze všech stran. Na jeho formu, výkony, střeleckou produktivitu.

Trápil se. Nebyl mašinou na góly, jak bývalo zvykem. Neobstarával důležité trefy a výhry, které jeho Real potřeboval.

„Proto jsem se začal připravovat sám. S osobním trenérem. S fitnes koučem. Všechno jsem směroval k tomu, abych byl nachystaný na nejdůležitější část sezóny, Abych byl v závěru La Ligy a Ligy mistrů ve vrcholné formě," vysvětloval Ronaldo proměnu, která se s ním udála.

Před cestou k finálovému duelu do Cardiffu nastřílel v deseti soutěžních zápasech 15 branek. Ve finále k nim přidal další dvě. Ty vůbec nejdůležitější, protože dopomohly Bílému baletu k tomu, co nedokázal nikdo před ním. Obhájit rok starý triumf. Vyhrát Ligu mistrů podruhé v řadě. Pokořit další rekordní mety.

„Jako tým jsme hráli dobře ve čtvrtfinále, semifinále i ve finále. Ale k tomu potřebujete chlápka, který vstřelí góly. A Cristiano to pokaždé udělal. Proti Juve zase," ukazoval Toni Kroos okamžitě na Ronalda, jehož trefy partii s Juventusem rozhodly.

Ta první tečovaná Bonuccim byla 500. gólem, který Real v Lize mistrů dal. Žádné jiné mužstvo jich nenasázelo soupeřům víc. Barcelona zůstala na metě 459, Bayern u čísla 415, Manchester United jich má na kontě 350, Arsenal dokonce jen 281.

Ta druhá byla 600. gólem v Ronaldově profesionální kariéře. A také stvrzením, že nikoli Messi, ale on je nejlepším střelcem Ligy mistrů. Potřetí v řadě, pošesté celkem.

„Čísla nelžou, takže už mi nikdo nemůže nic vyčítat. Vyhráli jsme španělskou ligu a teď i Ligu mistrů. Opakovaně, a navíc proti týmu, který v celé soutěži inkasoval jen třikrát. A my mu dali hned čtyři góly," připomínal Ronaldo defenzivu Juventusu, která byla neprostupná a z níž šel i před finále strach.

Ronaldo ho ovšem neměl. Jeho Real také ne.

„Do přestávky to byl ovšem vyrovnaný zápas. Juventus hrál dobře a vytvořil si několik dobrých příležitostí, po změně stran jsme ale utkání ovládli my, protože jsme se na finále dobře připravili," přijímal Ronaldo s rozzářenou tváří superlativy, které se na něho jako na hrdinu cardiffské noci valily a zdůvodňoval, kde se udála proměna.

„To trenér nám o přestávce ohromně pomohl, protože nám neustále věřil. Řekli jsme si, co musíme zlepšit a skutečně jsme se tím řídili a podle toho hráli. Obrovská touha vyhrát finále i podruhé v řadě se na hřišti promítla," nepomněl Ronaldo připomenout zásluhy kouče Zinedine Zidana.

„Je hrozně těžké vyhrát Ligu mistrů, ale máme fantastický tým. Svedli jsme to, protože ve druhém poločase jsme podali nejlepší výkon této sezóny. A já dal navíc důležité góly, takže jsem obrovsky šťastný," přiznával Ronaldo, když mu jeho bývalý kouč v Manchesteru United Alex Ferguson předával cenu pro nejlepšího hráče finále.

Ten Ferguson, pod nímž vyhrál hvězdný Portugalec v roce 2008 Ligu mistrů poprvé. Teď už má na kontě triumfy čtyři, ale ve sbírání nejcennější trofeje přestat nemíní.

Takže za rok v Kyjevě zase?

„Proč ne, vždyť se pořád cítím jako malý kluk," přikyvoval zářící hrdina finálového večera Cristiano Ronaldo.