Článek
Hotel Čechů ve Francii.
„Však za ně platíme tři tisíce eur měsíčně," vykládala jednaosmdesátiletá paní Charlotta náramně zvědavá, jaké nové hosty si bude prohlížet z balkónu. Šourala se po štěrkové cestičce, až ke vstupu do recepce zašla, dokonce vyzvídala, jak se česky řekne Bonne journée.
„A, dobry den," opakovala celá natěšená, že pochytila první česká slova. O fotbale tedy nevěděla vůbec nic, o českých fotbalistech už tuplem ne.
„To manžel, ten je do fotbalu blázen," rozpovídala se a nechala si ukazovat hráče vystupující z pomalovaného autokaru, jímž ti čutálisté z místního vojenského letiště v doprovodu policistů přijeli. „Oui, oui, Čech," přece jen prokázala, že je fotbalem alespoň trochu políbená, zatímco hotelový personál stojící v sešikovaném špalíru hráčům tleskal a doprovod jim z nachystaných reproduktorů pouštěl hymnu "Jeden za všechny", kterou si Vrbovi svěřenci loni v listopadu po postupu z kvalifikace sami nazpívali.
Rozdělovník pokojů nepotřebovali, protože na dveřích měli nachystané jmenovky. Mazáci obývají každý svůj, reprezentační omladina dostala pochopitelně dvoulůžkové. Rosický tudíž rozrazil dveře s číslem 134 a Lafata cimru hned naproti s lichou číslicí na konci, v jejich sousedství našli dočasný domov rutinéři Plašil a přes chodbu Sivok, na opačné straně pak Čech s Kadlecem.
Útulné pokoje i přání od manažerky
Žádný luxus na druhou, okázalý přepych tuplem, ale útulnou a příjemnou pohodu nabízí. Však i manažerka hotelu Vanesa Jobardová přidala k načechranému polštáři vlastnoručně podepsané přání, aby se jim v Chateau Belmont líbilo a vyráželi odsud k samým vítězstvím.
„My s Tomášem bez sebe nedáme ránu. Spíme spolu na soustředění, společný pokoj máme i tady v Tours," přiznával Milan Škoda, že bez někdejšího slávistického parťáka nedá ani ránu a že raději berou za vděk dvoulůžkovým pokojem.
Z panujícího mumraje, vyhrávající muziky a halasu u recepce byli místní důchodci úplně u vytržení. Žádná odpolední siesta, popíjení kávičky na terase, natož pak pravidelná hodina cvičení a fyzioterapie v hotelovém wellness, o který se teď musí dělit s fotbalisty.
Seděl jich tam přitom v místnosti vedle posilovny rovný tucet, když česká výprava dorazila. Instruktor jim právě vykládal, jak mají cvičit, protahovat svalstvo, ve vedlejším bazénu uvolňovat tělo a chodit na procházky. Vydrželi poslouchat deset minut, ale pak si ani oni nenechali středeční povyražení ujít.
O francouzských holích, někteří s chodítky, jiní po svých se doušourali kolem záhonů vysypaných bělostnou drtí i rozdrceným čedičem tam, kde už všechno mapovala paní Charlotta.
Veliký park a žába v jezírku
„Bude se jim tady líbit. Park je veliký a všude samé vzrostlé stromy, v jejichž stínu se mohou schovat, trávník tady sekají pravidelně a cestičky uhrabují a upravují, aby někdo nezakopl. A i bylinkovou zahrádku támhle v malém skleníku máme. Však nikdo nebude mít nic proti, aby si natrhali tymián, nebo šalvěj a jídlo si trochu přichutili," přiznávala kamarádka paní Charlotty, že ona to dělá pravidelně, aby si servírované dietní pokrmy vylepšila.
„A řekni také o naší Marllene," nabádala přítelkyni, aby se pochlubila žábou obývající jezírko přímo před hotelem.
„Je velká jako bochník chleba a jak nádherně kváká. Celou noc vydrží koncertovat."
Reprezentační doprovod namířil v tu ránu pohled k oknům do prvního patra přístavby, za nimiž je Rosického pokoj. Otázku, jak se reprezentační kapitán popasuje s žabím koncertováním trvajícím ke všemu celou noc, se však nikdo neodvážil vyslovit.
Dny příští ukážou....
