Článek
„Trenér řekl pravdu. Po utkání jsem spoluhráčům oznámil, že úterní duel s Turky byl můj poslední za národní mužstvo. Co k tomu kdo řekl, nebo co se po utkání v kabině dělo, zůstane za jejími dveřmi. To nebudu nikomu sdělovat," pravil fotbalista, který odehrál za reprezentaci 103 utkání a dal v nich sedm branek. Podílel se i na bronzu ze šampionátu v roce 2004.
„Do zápasu s Turky jsme šli s odhodláním a přesvědčením, že ho vyhrajeme a postoupíme. První půle nebyla z naší strany špatná, i když jsme prohrávali. Měli jsme šance a slibné akce, bohužel jim chybělo to nejpodstatnější - vstřelený gól. Do druhého poločasu jsme nastoupili s odhodláním, že brzy vyrovnáme a utkání otočíme. Dopadlo to opačně. Znovu jsme inkasovali. Pak už to bylo nahoru dolů, Turci chodili do brejků, nám se nedařilo prolomit jejich obranu a skórovat, s každou minutou to pro nás bylo těžší a těžší. Ten první inkasovaný gól se nakonec ukázal jako rozhodující. Turci se pak zatáhli a už vyráželi jen do brejků. Zápas kontrolovali," ohlédl se Plašil za utkáním.
„Po takovém vyřazení jsem pochopitelně hodně zklamaný. Tohle je neúspěšný šampionát, vždyť jsme získali jediný bod, což se za mého působení na žádném jiném nestalo," říkal vyrovnaným hlasem. „Ale na reprezentaci budu samozřejmě vzpomínat rád, zažil jsem v ní spoustu krásných zápasů. O tom, že skončím, jsem byl rozhodnutý už před odletem do Francie, jen jsem si to představoval jinak. Loučit se v zemi, kde hraji fotbal a žiji s tříletou přestávkou ve Španělsku a Itálii šestnáct let, takhle žalostně, mě mrzí," přiznal čtyřiatřicetiletý kapitán Girondins Bordeaux.
Uvolní místo mladšímÚtočník David Lafata do duelu s Turky nenastoupil. Na svém druhém evropském šampionátu ale odehrál podstatně víc minut ve dvou zápasech než před čtyřmi roky v Polsku. Tam jich bylo jen osm. V necelých pětatřiceti letech se s národním mužstvem loučí po jedenačtyřiceti zápasech, do nichž nastoupil, a s devíti vstřelenými góly.
„Samozřejmě jsem si loučení představoval jinak. Věřil jsem, že postoupíme, což by byl z tak těžké skupiny opravdu úspěch. Takhle to je naopak velké zklamání," říkal smutným hlasem Lafata. Když přišla řeč na jeho rozhodnutí a případnout nezvratnost, zakroutil odmítavě hlavou.
„Kdepak, nic měnit nebudu. Roky přibývají, zdraví už není, co bývalo, a já chci alespoň ještě jednu sezónu dobře odehrát za Spartu. Upřímně, nijak velkou díru do světa jsem v reprezentaci neudělal. Tím spíš si říkám, že tohle je chvíle, abych řekl, že šampionát byla moje poslední akce a je čas uvolnit místo mladším. Máme dost kvalitních útočníků, kteří by to v národním mužstvu měli převzít," pravil přesvědčivě pětinásobný král ligových kanonýrů.
