Rubriky:

Ostatní

Už ho porazí i vlastní děti. Dřepům a klikům se nevyhnu, přiznává internacionál

7. září 2017 11:46 - Praha

Propadl golfu. I kvůli vlastním dětem vystudoval trenérskou licenci tohoto sportu. Fotbal, v němž Libor Sionko slavil velké úspěchy a pobral slávu, na několik let úplně vytěsnil. Teď se ale na scénu vrátil v roli manažera reprezentační jednadvacítky, s níž chce postoupit na mistrovství Evropy a pak i olympijské hry v Tokiu.

Sport.cz

Po ukončení kariéry ve Spartě v létě 2012 jste se z fotbalové scény vytratil. Co vás přimělo k návratu?

V jednu dobu jsem dělal spolukomentátora pro Českou televizi. Moc mě to nenaplňovalo, proto jsem fotbal utlumil a věnoval se jen golfu. Během poslední zimy mi ale přišla z vedení asociace nabídka na pozici manažera jednadvacítky. Vzal jsem ji. Ve srovnání s klubovou úrovní je vrcholů v sezóně méně, navíc jsem reprezentačními výběry prošel od mládežnických týmů až po áčko. Vím, co hráč potřebuje k výkonu, jaké jsou standardy. Vybavuji si, co mi vadilo nebo naopak vyhovovalo. Jisté věci se tedy nepotřebuji učit.

A jsou oblasti, v nichž tápete?

Občas potřebuji radu, když je potřeba někoho oslovit, ať už v rámci asociace, nebo zvenčí. Ale pořád jsem ve spojení s Jaromírem Šetrlem, který tuhle pozici zastával a teď už je jen u áčka. Nehodil mi všechno na hlavu, postupně tu práci dávkuje.

Lze tyto aktivity skloubit s povinnostmi, které jste měl v rámci golfové akademie na Albatrossu, kde jste působil?

Jakmile jsem dostal nabídku od fotbalové asociace, oznámil jsem na Albatrossu, že od léta nebudu pokračovat. Chtěl jsem být férový a dopřát klubu dost času, aby si sehnali náhradu.

Když jste v létě 2012 oznámil konec kariéry, vrhl jste se naplno právě do světa golfu. Tolik vás pohltil?

Hrál jsem ho už během kariéry v Dánsku. A pak po návratu domů. Dost mě štvalo, když se psalo, že věnuji víc času golfu než fotbalu. Logicky, když jsem vezl děti na trénink, tak mě někdo na hřišti viděl. Fotbal pro mě byl ale tehdy jasnou jedničkou. Až když jsem skončil, tak se to změnilo. Děti se věnují golfu hodně intenzivně. Já ho hrál poslední tři roky fotbalové kariéry pro radost. A posledních pět let také intenzivně.

Vzal jste to hodně důsledně...

Je pravda, že jsem dosáhl licence pro třetí trenérskou třídu.

A navíc jste se usadil přímo na golfovém hřišti.

Hledal jsem lokalitu, která mě bude naplňovat. A našel ji na Albatrossu. Navíc mám další skvělá hřiště v dosahu. Prostě sen.

Jak se muž, který prošel Spartou, Glasgow Rangers, FC Kodaň či Austrií Vídeň, hrál na fotbalovém mistrovství světa i Evropy, stane golfovým trenérem?

Já měl jasno, že nikdy nebudu dělat fotbalového trenéra. Kdyby děti hrály fotbal, tak bych odvětví neměnil. Ale já jim chtěl být schopný poradit, proto jsem se do golfu tak ponořil. Většinu trenérů dělají bývalí profesionálové. Já se coby golfista dostal do věhlasného klubu a chtěl jsem cítit nějaké uznání. Nechtěl jsem dopustit, aby rodiče říkali: „Proč moje dítě trénuje fotbalista Sionko?" Sám bych se pídil po vzdělání člověka, kterému svěřuji dítě. Tudíž jsem se snažil posunout na určitou úroveň.

Dosáhl jste handicapu tři, tudíž jste klidně mohl pomýšlet i na vstup mezi profesionály.

No, jen teoreticky. Když mě někdo vzbudí o půlnoci, bez rozcvičení udělám s míčem sto nožiček. Ale střed fairwaye netrefím. Profík ano. Já prostě jen nechtěl dát někomu příležitost, aby říkal, že mám všechno jen načtené z knížek. Děti se totiž do deseti let učí vizuálně. Tudíž pokud je trénuji, musím být schopný jim ukázat, jak má konkrétní cvičení vypadat.

Představoval váš vstup na golfovou scénu po devatenácti letech v profesionálním fotbalu drastickou změnu?

Hodně velkou. Když má hráč ve fotbale formu snů a další čtyři kluci ne, tak zapadne do šedi průměru. Pokud má borec formu snů v golfu, tak prostě vyhraje turnaj. Líbilo se mi, že za nezdar jsem odpovědný jen já sám a za nikoho se nemůžu schovat. Ale zase jsem postrádal krásu kolektivního sportu. Společnou radost z úspěchu.

Litoval jste někdy, že jste si nezvolil v mládí individuální sport?

Nikdy. Měl jsem super fotbalovou kariéru, jsem za ni rád. Z fotbalu jsem byl zvyklý na určitý režim. Po kariéře jsem najednou měl sedět doma? Nic pro mě. Potřeboval jsem pravidelnost, výzvu. A chtěl jsem být na čerstvém vzduchu. Golf mi tohle všechno poskytl. Nejdřív jsem se věnoval vlastní výkonnosti, pak jsem trénoval děti a nakonec příležitostně i dospělé klienty.

Těšilo vás trénování dětí?

Pokud se golfu někdo věnuje od šesti let, jsou pokroky velké. Líbilo se mi, jak patrná byla zlepšení. Při startu v pětatřiceti je člověk limitovaný. Mé dceři je jedenáct a nejpozději za rok mě bude porážet. Musel bych být denně na hřišti, abych to oddálil.

Už tedy při vzájemných bitvách nejste jednoznačným vítězem?

Děti jsou hodně soutěživé. Vždycky jsem se snažil vymyslet takovou sázku, aby jim i prohra něco dala. Tudíž jsme hráli třeba o dřepy nebo kliky. A už není pravidlem, že táta se dřepům či klikování vyhne...

Radek Malina, Sport.cz, Právo

Zrušit


Časová osa: Ostatní

Filtr článků - Ostatní