Článek
Loni v listopadu si v kvalifikačním utkání se Skotskem připsal Ronney na konto 119. reprezentační start a od té doby procházel svým slzavým údolím. V Manchesteru United toho příliš neodehrál, takže ani v reprezentaci pro něho nebylo v žádném z pěti dalších střetnutí místo.
Z trofejí radost neměl. Nepatřily mu
„A já přitom zápasy, v nichž reprezentuji Anglii, vášnivě miluji," povzdechl si Rooney, ale trenéra Southgatea chápal.
„Mluvil jsem s ním několikrát a bylo mi jasné, že i on se musel rozhodnout, jako se rozhodl Mourinho v Manchesteru. Uvědomoval jsem si, že když nehraju v klubu, nemohu hrát ani za mužstvo své země."
I proto neměl Rooney pražádnou radost z trofejí, které Rudí ďáblové v uplynulé sezóně získali. Ani z Ligového poháru, ani z triumfu v Evropské lize.
„Přirozeně jste šťastní, že jste je vyhráli, ale zároveň si uvědomujete, že vám nepatří, protože jste se o ně nezasloužili, neboť jste nebyli součástí týmu. Frustrující, když si to uvědomíte. Třeba po utkání... Ti, co hráli, dva dny rehabilitují a nabírají síly, zatímco vy trénujete s hráči z lavičky. V tu chvíli si naplno uvědomíte, že už nejste součástí prvního týmu," vyznával se Ronney, který na Old Trafford působil dlouhých třináct let a opustil ho po 559 odehraných zápasech, ve který nastřílel rekordních 253 gólů.
Musel myslet na svou kariéru
„Byla to smutná chvíle, ale musel jsem myslet na svou kariéru," netajil, jak těžké pro něho bylo vyměnit Old Trafford za Goodison Park.
Touha dál reprezentovat v něm však převážila. Vidina, že by se mohl vrátit do reprezentace a startovat s ní v příštím roce na světovém šampionátu v Rusku, byla pro Rooneyho vším.
„Z čínské Superligy by to možné nebylo. Ale když jsem se bavil s Garethem a on mi řekl, že pokud budu pravidelně každý týden hrát, mám dveře do reprezentace otevřené, nebylo co řešit. Teď záleží jen na mě... Udělám všechno, aby o mém návratu musel přemýšlet," prozrazoval téma svého rozhovoru s trenérem anglického národního týmu Southgatem.
