Článek
V pondělí to bylo přesně dva roky, co jste oblékl reprezentační dres naposledy. Jak jste se těšil na návrat?Hodně. Trenér Šilhavý mi zavolal, řekl, že jsem pro něj zajímavý hráč. Probrali jsme všechno možné nejen kolem fotbalu. Co v Burnley hraji, jak se tam cítím, ale ptal se i na má třísla, s nimiž jsem marodil. Zdravotně jsem na tom teď dobře. Nesliboval mi nominaci, ale ozval se, měl zájem, toho si cením. V tom je velká změna, předchozí trenér a manažer s hráči tolik nekomunikovali.
Cítíte změnu i v atmosféře v mužstvu?Dlouho jsem tu nebyl, nemám srovnání. Některé kluky jsem viděl poprvé, ale ze všech je cítit zájem za reprezentaci hrát a napravit předchozí neúspěchy. Uvidíme, jakou taktiku vymyslí trenér, co budeme hrát. Máme kvalitní fotbalisty v zahraničí a dobrý tým. Na zvykání je málo času, ale od toho jsme profesionálové, abychom to zvládli. Jsou tu momentálně naši nejlepší hráči. Věřím, že si vyhovíme a potáhneme za jeden provaz.
Jste jeden ze dvou útočníků, kteří hrají nejkvalitnější ligové soutěže. Mělo by to zvýraznit vaši pozici v mužstvu. Předpokládáte, že byste měl patřit k tahounům?V první řadě v Anglii je skoro jedno, jestli hrajete Championship nebo Premier League. Obě soutěže jsou velmi kvalitní. Svědčí o tom i fakt, že kouč anglické reprezentace Southgate vzal do reprezentace Mounta z druholigového Derby. Druhá anglická liga není žádný póvl.
Dokážete si vyhovět v útoku s Patrikem Schickem z AS Řím?Já si dokážu porozumět a přizpůsobit se každému. Je jedno, jestli budu hrát já, Patrik nebo Michael Krmenčík. Nebudu si vybírat, kam mě trenér zařadí. Zvládnu i kraj. Sice nejlépe se cítím pod hrotem, ale vyhovuje mi i levé křídlo.
Troufl byste si i na pozici jedničky reprezentačního útoku?Chci hrát, dávat góly. Doufám, že si vybuduju nejprve pozici v Burnley, a pak i v reprezentaci.
Máte nějaké osobní zkušenosti se slovenským fotbalem?Hrál jsem tam jednou za Jihlavu, to jsem byl ještě žáček nebo dorostenec. Od té doby jsem na Slovensku nebyl (smích). Ale samozřejmě hráče znám. Každý ví třeba, kdo je Marek Hamšík, že v Neapoli překonal Maradonův rekord. Asi to bude dobrý fotbalista (smích). Dobrých hráčů mají víc. Věřím, že v sobotu se bude hrát oboustranně dobrý fotbal s lepším výsledkem pro nás. Moc se na ten zápas těším.
Vrátil jste se do Premier League po čtyřech letech. Sám jste ale před nějakými dvěma roky říkal, že už Championship hrát nechcete…Nechtěl jsem, ale kolikrát nemáte na výběr. S Watfordem jsem postoupil do Premier League, podepsal jsem smlouvu, koupil barák v domnění, že se mnou počítají. Jenže vyhodili trenéra, přišel nový a ten mě poslal na hostování dolů. Proto jsem byl naštvaný. V Anglii jsem sedm let, prošel jsem pěti kluby, zažil osmnáct trenérů… Sice si na takové jednání úplně nezvyknete, ale na druhou stranu vás už nic nepřekvapí. Snad to teď bude trvalejší, i když ve fotbale nevíte nikdy nic jistě. Teď si ho užívám, jsem zdravý... Co by měl říkat Tomáš Kalas, ten postoupil dvakrát a zase je v Championship.
Neříkáte si, když jste se po čtyřech letech, co jste hrál za West Bromwich, vrátil do Premier League, že to tak mělo být, abyste se pořádně obouchal v náročné Championship?Bavili jsme se o tom s koučem Burnley Seanem Dychem. Když jsem Premier League hrál poprvé, bylo mi nějakých jednadvacet let. Byl jsem podle jeho slov takové dítě mezi fotbalisty. Teď pevně věří, že po tom, čím jsem prošel, a po mém progresu už jsem připravený a ukážu, co umím. Pokud se prý bude dařit mně, je to i jeho dobrá vizitka. Zatím jsem nastoupil v pěti zápasech, dal jeden gól, druhý mám z kvalifikace Evropské ligy. Je fajn, že mám s koučem dobrý vztah. Když jsem přišel, řekl mi na rovinu, že nejsem připravený fyzicky a dal mi měsíc a půl, abych to dohonil. Co řekne, to platí. Komunikace s koučem je důležitá, Dyche mi vysvětlí, co ode mne chce, co dělám špatně a já se učím. Chci být rozdílový hráč, jako v minulé sezóně v Derby, kdy jsem byl s jednadvaceti góly nejlepším střelcem Championship.
Je velký rozdíl mezi Premier League a Championship?V nejvyšší soutěži, která je nejlepší ligou na světě, jsou lepší fotbalisté, vyspělejší. Máte mnohem méně času něco s balónem udělat. Pokud ji ale chcete hrát, musíte se s tím vyrovnat.
Burnley už se dostalo po nepovedeném startu podzimu z nejhoršího?Jednu chvíli jsme byli poslední, teď jsme dvanáctí, ale soutěž bude ještě dlouhá, nelze říct, jestli jsme z nejhoršího venku. Škoda, že jsme o víkendu remizovali s posledním Huddersfieledem. Ty dva body by se moc hodily, protože po reprezentační pauze jedeme na Manchester City, a pak máme doma Chelsea, s těmito týmy se nedá moc kalkulovat s plným bodovým ziskem. Tahle mužstva patří do elitní šestky Premier League. Burnley bylo v minulé sezóně sedmé, což by si každý přál zopakovat.
Takže letos čekáte spíš boj o záchranu?To bychom také nechtěli. Trenér říkal, že základem je čtyřicet bodů, což je jistota záchrany, tak to v Premier League mají spočítané. Mrzí nás, že jsme nepostoupili do základní skupiny Evropské ligy. Na druhou stranu kluci říkali, že to cestování po Evropě jim nevyhovovalo. Cestovat po Anglii je mnohem méně náročné. Ale top kluby to zvládají.
Je těžké bojovat o místo v sestavě v konkurenci čtyř nebo dokonce pěti útočníků?Klasičtí útočníci jsme čtyři. Hrajeme v rozestavení 4-4-2, takže dva hrají, dva sedí, což ještě jde. Jedničkou v útoku je teď Sam Vokes. Doufám, že budu hrát pod ním a bude nám to klapat. Konkurence v Premier League je pochopitelně velká v každém týmu. Když chcete hrát, musíte být lepší než ti druzí.
Máte i pět gólmanů...Když přivedli Joea Harta, gólmana z širšího reprezentačního kádru, myslel jsem si, že se jednička zranila, ale gólmanů máme pět a tři jsou v reprezentačních kádrech anglických týmů. I to svědčí o velké konkurenci a kvalitě kádrů týmů z Premier League.
