Schicka fotbalová univerzita v Sampdorii nadchla

„Na jednadvacítku jsem se ohromně těšil, máme super partu a společný sen o postupu na mistrovství Evropy. Navíc jsem měl po delší době šanci s klukama v kabině si poklábosit česky. To je jediná věc, která mi v Itálii chybí. Jinak je v Janově všechno super," rozplývá se Schick.

Během šesti týdnů nového angažmá musel pronikat do tajů italského jazyka. „Nic jiného mi nezbývalo. Trenér moc anglicky nekomunikuje, takže první dny jsem musel různě vyzvídat, co po mně vlastně chce. Je potřeba vnímat, snažit se mluvit. Taktickým pokynům už rozumím. Mám i učebnice a teď jsem začal chodit na lekce. Ale když začnou spoluhráči mluvit hodně rychle, je to konec," přiznává Schick, jemuž v Janově dělá společnost přítelkyně a po reprezentační pauze dorazí na pár dnů rodiče.

Dočasný domov našel kousek za městem, k němuž ho kontrakt váže na příští čtyři roky. „Vybral jsem si byt v malém městečku, z něhož jsem autem za tři minuty v tréninkovém centru. Přímo na pobřeží - vlastně mám regeneraci na zahradě," směje se dvacetiletý útočník.

Dojmy navíc umocnil fakt, že se parádně uvedl na trávníku. Až během minulého víkendu neodehrál ani minutu v utkání, které Sampdoria absolvovala. Hned debut v přípravě vyšperkoval gólem, pak pravidelně nastupoval do přípravných zápasů včetně duelu na Barceloně.

„Absolutní fantazie. Už při rozcvičce bylo padesát tisíc lidí na stadiónu. Bohemka, jejíž dres jsem na jaře oblékal, hrála ve stejném čase pohár se Štěchovicemi, což mi přišlo docela vtipné. Já stál proti Messimu a dalším hvězdám. Ani jsem nemohl uvěřit," vzpomíná Schick na poločas proti jednomu z nejlepších klubů planety.

„Navíc prvních patnáct minut nás nepustili za půlku. K míči jsem se dostal minimálně. Jen jsme běhali a v podstatě bránili..."

Školou jsou pro Schicka i samotné tréninky v Itálii. „Hned na prvním jsem poznal, že můj přestup je realitou. Všichni jsou plně soustředění na každou přihrávku, které mají maximální razanci, bez ohledu na to, jestli to je jenom báčko," netají Schick, že si připadá jako na fotbalové univerzitě.

Samostatnou kapitolou je pak taktická příprava. „Standardní délka tréninku je dvě a půl hodiny, někdy víc. Třikrát v týdnu se dělá jen taktika. Už jsme měli i jednotku, kdy jsme se jenom posouvali bez míče, ladili součinnost a věci s tím spojené," vypravuje Schick.

Zvyká si i na tuhý boj o místo v sestavě. Musí se prát s velkou konkurencí. Na jeho post jsou tři další hráči. Však trenér Giampaolo českého mladíka zkoušel i v roli podhrota.

„Nejsem v pozici, abych si vybíral, kde chci hrát," culí se Schick, že jako zelenáč musí být rád za každou šanci. „Vedení mě ujišťuje, že jsou spokojeni, abych trpělivě pracoval, protože můj čas teprve přijde. Jsem rád i za malé šance, jakou byla půlhodina v poháru nebo v prvním ligovém kole. Čeká mě rok učení, kdy se musím hlavně adaptovat. A v příštím roce by mé herní vytížení mělo být vyšší."