Článek
Pavel Nedvěd, viceprezident Juventusu, přiznal, že vás sleduje i nejlepší italský klub. Teď italská média tvrdí, že je přestup hotová věc. Těší vás to?
Samozřejmě mě slova Pavla Nedvěda těší, je to hezké, ale v Itálii se píše o fotbale a všem kolem něj opravdu hodně. Hodně se věci zveličují, takže nepřemýšlím o tom, že by mě chtěl zrovna Juventus.
Kolem vás je hodně živo, píše se o zájmu nejen předních italských klubů, ale i zahraničních, například anglické Chelsea. Něco takového jste asi při příchodu do Janova nečekal...
To víte, že ne. Něco takového mě během první sezóny ani nenapadlo. Ale přál jsem si, aby se moje kariéra ubírala tímhle směrem. I pro mne je to příjemné překvapení.
Honí se vám ten zájem hlavou?
Vnímám to, ale jsem typ, který tyhle věci až tak neřeší. S mým manažerem Pavlem Paskou máme rozdělené úkoly. On se stará o smlouvu a zájemce, já o to, abych hrál co nejlépe. Dobře vím, že jak rychle jsem šel nahoru, může přijít najednou i pád, což rozhodně nechci.
I proto jste ani nepodepsal v Sampdorii nově nabídnutou smlouvu s výstupní klauzulí 40 miliónů eur?
Ne. O to se stará pan Paska.
Dal jste góly Juventusu, Interu Milán, AS Řím, tedy nejslavnějším italským klubům. Hodně se o vás psalo. Co to dělá s jednadvacetiletým mladíkem?
Samozřejmě to je příjemné, dát góly takovým klubům a takovému gólmanovi, jako je Buffon. Zdravě to člověku zvedne sebevědomí, ale nic víc. Zůstávám nohama na zemi. Fotbal jde rychle dál, zapomene se. Přicházejí jiné momenty, ne vždy se daří. Několik šancí jsem taky zahodil.
Můžete v klidu vyjít na ulici, nebo se na vás vrhají fanoušci?
Nevrhají se na mne, ale už mě poznávají. Jsou příjemní.
Připomínají vám, že v Janově hrál také Tomáš Skuhravý?
Fanoušci mě s ním někdy srovnávají. Tomáš zanechal v Janově úžasnou stopu, i když to je už víc než dvacet let, všichni pořád vědí, kdo je Skuhravý. V FC Janov, za který hrál, je pořád modlou. U nás v Sampdorii se o něm moc nemluví, přece jen to byl soupeř. Když na něj ale přijde řeč, je patrné, jak ho i v našem klubu uznávají.
Máte svůj vysněný klub?
Od malička fandím Realu Madrid, to je pro mne top tým.
Sezóna vám vyšla výborně. Je něco, co by ji kazilo?
Osobně mi opravdu vyšla nad očekávání, i když vždycky je co zlepšovat. Sampdoria je ve středu tabulky, což je pro klub v posledních letech běžné umístění. Závěr se nám povedl. Jediné, co snad trošičku zamrzí, že jsme mohli zabojovat o pár příček výš a zahrát si o evropské poháry.
Stihl jste si popovídat před nedělním utkáním v Udine s Jakubem Janktem?
Pár slov jsme prohodili. Víc si píšu s Láďou Krejčím z Boloně. Známe se velmi dobře ze Sparty a jsme parťáky i v reprezentaci.
Když jste přišel loni v létě do Itálie, říkal jste, že pro vás bylo všechno překvapivé, připadal jste si ztracený. Jak jste na tom po téměř roce mimo fotbalové trávníky?
Samozřejmě je to lepší. Přizpůsobil jsem se, zvykl si a naučil se jazyk natolik, že už se domluvím, i když si musím hlídat slovíčka. Ale přelouskám i noviny, co o mně píší. Jako rozený Ital se zdaleka necítím, spíš poloItal.
Stíháte s přítelkyní Hankou zajít do města nebo se dokonce podívat po Itálii?
Samozřejmě, Když je volno, vyjedeme z Janova ven. Byli jsme ve Florencii, Pise, nebo Miláně. Janov máme dokonale projitý, je to krásné historické město.
Našli jste si v Janově už svoje místečko?
Blízko nás je příjemná kavárna s krásným výhledem na moře, kam chodíme nejčastěji. Podle nálady a volného času chodíme na procházky nebo posedět, samozřejmě i k moři.
Co vám nejvíc chutná z italské kuchyně?
Toho je víc. Různé druhy pizzy, ale také místní jídlo pesto, jehož základem jsou těstoviny a k tomu speciálně upravená zelenina a koření.
Už jste si našel v Janově kamarády?
V Sampdorii to je slovenský reprezentant Milan Škriniar, mimo klub pak kadeřník, k němuž chodím. S tím jsme se hodně skamarádili.
