Článek
Od chvíle, kdy hlavní arbitr začal situaci z domácí šestnáctky konzultovat s videorozhodčím, aby nakonec ruku stopera Brabce ocenil penaltou, uběhly čtyři minuty. Neměla prodleva vliv na zpackanou exekuci?
„Ne, ne. Věděl jsem dopředu, že pokud na penaltu půjdu já, vím, kam ji kopnu. Brankář Hruška už jich pár chytil, snažil jsem se proto střelu přitáhnout k tyči. Bohužel jsme ji přetáhl," litoval Jindřišek.
Chmury však bleskově setřásl, během chvíle byl zase v pohodě. „Vyhrál jsem pár soubojů, to mě nakoplo, na penaltu jsem zapomněl. Hrál jsem uvolněně, byl jsem odměněný gólem. Prožívám ale velké zklamání, minimálně na bod bylo," povzdechl si Jindřišek.
Přitom v 11. minutě měl úplně jiné myšlenky. Klokani prohrávali o dvě branky, vypadalo, že si odvezou z Doosan Areny debakl. „Zaspali jsme začátek. Po druhém gólu jsme si říkali, hlavně, ať nedostaneme bůra. Paradoxně od té penalty jsme začali Plzeň zlobit, měla to s námi těžší a těžší. Máme také svoji kvalitu, náš styl je nepříjemný, nevoní nikomu," narážel Jindříšek na agresivitu a vysoké napadání, které Viktorii notně komplikovaly život.
Po přestávce hosté zaslouženě vyrovnali, ve vzduchu visel třetí gól. Jenže Reiter neproměnil samostatný únik, Ljovin pak nedokázal umístit míč do téměř prázdné brány. A tak v závěru udeřila Plzeň. „Takové šance velké týmy proměňují. Plzeň nás za to potrestala," smutnil 38letý Jindřišek.
