Článek
Bylo to ovšem zase martyrium, které si musela Sparta protrpět, než Baník alespoň na druhý pokus porazila. Přitom po rychlém gólu z penalty vedla, navíc posledních pětadvacet minut hrála proti soupeři dohrávajícímu bez vyloučeného Granečného jen v deseti.
„Schovávali jsme se, chvílemi jako bychom se báli hrát," hledal Štetina příčiny, proč se letenský tým zase zmítal v křeči a trýzni.
Ani přítomnost dirigenta Tomáše Rosického, který tentokrát zvládl celých devadesát minut, nepomáhala. Jeho přihrávky, centry a nápady totiž nenacházely u spoluhráčů pochopení a adekvátní odezvu.
„Samozřejmě že Tomáš hraje velkou roli. Když je na hřišti, mám pocit, že je nás o jednoho víc," připouštěl Štetina, že Rosického přítomnost byla v nedělní ligové partii znát. Zvláště, když ostravský Baník byl stejně nepříjemný jako ve středu, kdy Spartu vyřadil z domácího poháru.
„Ostrava opravdu nehrála zle a dokázala nás potrápit. V poháru a teď zase. Zvláště, když se v její sestavě objevil Baroš, který těžil ze svých velkých zkušeností. Věděl jak na nás a uměl si nás povodit."
„Rosický sice hrál, ale na hřišti není jen on. Je nás tam dalších deset," uznával Štetina, že Sparta dál hledá svou tvář a formu. „Musíme si umět víc vyhovět a zlepšit se. Vítězství nad Ostravou by nám k tomu mělo pomoci."
Právě on se o něj postaral, což ho pochopitelně těšilo stejně, jako odčiněná chyba předcházejí druhému ostravskému gólu.
„Už ve středečním pohárovém utkání jsem měl nějaké šance, předtím v lize také, ale až teď ve chvíli pro nás nejpotřebnější jsem se trefil," kvitoval, že se poprvé od letního příchodu z Julisky na Letnou střelecky prosadil.
„Nešlo o žádný nacvičený signál z dob našeho společného působení v Dukle. Néstor kopnul roh výborně, já mu jen ukazoval, kam by měl míč poslat," chválil svého spoluhráče.
