Článek
Jak jste se onu radostnou novinu dozvěděl?
Ve středu ráno mě vzbudil telefon od pana Kalouse (asistenta trenéra reprezentace a hlavního kouče Sparty), což byl docela šok.
Neříkal jste si v první chvíli, jestli si z vás někdo nezkouší vystřelit?
Hlavou mi opravdu nejdřív proběhlo, že je to asi nějaký blbý vtip. Ale pan Kalous mluvil docela vážně, takže mě podobné myšlenky rychle přešly.
Národní tým odlétá do Helsinek už dnes odpoledne, musel jste tedy mít před obědem slušnou honičku, že?
Toho lítání bylo opravdu docela dost. Musel jsem si narychlo vyřídit vízum, nafasoval jsem oblečení a vlastně teprve zjišťuju, co a jak. S trenéry už jsem sice chvilinku mluvil, šlo ale spíš o organizační věci.
Neměl jste obavy, že vám za tak krátkou dobu vízum nevystaví?
Kdyby to nevyšlo, prostě bych to vzal jako fakt a věřil, že se do nároďáku podívám příště. Ale na ambasádě to šlo rychle, žádný problém nebyl.
Co pro vás vlastně znamená premiérová pozvánka do národního týmu?
Splněný sen. Teď ještě pořád zbývá NHL (směje se).
Nervozitu nepociťujete?
Ne, spíš jsem natěšený. V reprezentaci to sice asi bude ještě o úroveň výš než v klubu, nějaké těžké zápasy už mám ale za sebou.
Za poslední týden jste odehrál čtyři soutěžní zápasy. Nebyl byste radši, kdybyste si teď mohl alespoň na pár dní odfrknout?
Pauza by možná byla fajn, ale tohle je ještě hezčí. Vždyť je to nároďák, na který navíc jedu poprvé v životě.
Stačil jste vůbec oslavit úterní postup do semifinále Ligy mistrů?
Právě že ani ne. Máme docela náročný program, zápas navíc skončil pozdě večer, takže šel každý domů odpočívat. Žádné velké oslavy.
