Článek
Váš nájezd rozhodl, měl jste jasno, co uděláte před brankářem Vojtkem? Věděl jsem, že s tím zamíchám. Čekal jsem, jestli budu střílet na vyrážečku, mezi nohy, nebo to na poslední chvíli ještě stáhnu, nakonec jsem se uchýlil k tomu, že to properu.
Cítíte úlevu, když jste po 165 minutách doma konečně dali gól? Určitě. V první třetině jsme gól nedali, tak jsme si řekli, že budeme hrát jednoduše na bránu, potom nám to tam se štěstím napadalo.
Budou teď zápasy jiné, když už nejste na nule? To si myslím, že ne. Musíme bojovat a doplácat to tam.
Před slávistickými fanoušky jste dvakrát nedali gól, měli jste tuhle sérii hodně v hlavách? Je to nepříjemný, ale když se hodí puk, tak na to člověk nemyslí, co bylo před tím. Hraje se nový zápas, tohle se vypouští.
Po výhře jste si zakřičeli, zabouchali hokejkami, šlo o velkou úlevu? Dva body jsou super, ještě bychom potřebovali nějaký urvat s Plzní, aby reprezentační pauza byla klidnější, ale bude to těžký.
Probíráte s tátou hodně Slavii? On je trenér, vy nejproduktivnější hráč týmu. Ani ne, jsem rád, že mi to tam padá, trochu se to ode mne i očekává. Naštěstí jsem to dneska trochu odčinil, druhý třinecký gól totiž beru na svoje záda.
Doma se s tátou tedy o hokeji nebavíte? Někdy. Ale spíš na tréninku a po něm. Doma moc ne, tam už je většinou klid.
