Výtisk obětoval za titul i vousy, holit ho začali liberečtí Tygři hned na ledě

Holicí strojek šel z ruky do ruky, a když měl Výtisk na tváři upravené módní licousy, zašel se ukázat manželce v hledišti. „Naposledy jsem měl úplně hladkou tvář někdy před šesti lety. Nosím vousy dlouho, tak nějak ke mně patří a poslední dva roky si je nechávám delší. Doma s tím nemají problém, i když nevím, jestli mě teď dcerky vůbec poznají. Ono to ale bude za chvilku zpátky, něco naroste už za čtrnáct dnů, toho se nebojím," tvrdil.

Mistrovskou tajenku vyřešil teprve v čase 85:09 liberecký útočník Martin Bakoš gólem na 2:1, které znamenal čtvrtou výhru v sérii a Bílí Tygři tak převzali vládu v tuzemské hokejové říši. Mistrovské oslavy s Masarykovým pohárem rozjeli hráči Liberce hned na ledě pražské O2 arény a pokračovali v nich i při noční cestě pod Ještěd. „Nádherný pocit, budeme si to všichni hodně užívat. Pokusím se spoluhráče v týmu přesvědčit, že ještě těžší než titul získat, ho bude oslavit," vykládal gólman Ján Lašák.

Euforie se rychle zmocňovala i autora deseti branek v play off Michala Řepíka. „Pro mě to je jasně největší úspěch kariéry. Celá sezóna nám sedla a sen, za nímž jsme šli, je skutečností. Pro takové chvíle má smysl veškerá hokejová dřina," říkal dojatý liberecký útočník. „Pro všechny obrovské nervy, rozhodly maličkosti a nakonec i parádní trefa Bakiho. Jak se utkání protahovalo, cítil jsem, že jsme hodně blízko, ale až teď máme splněno," tvrdil kouč Filip Pešán.

Nejvyšší návštěva letošního play off (17014 diváků) sledovala liberecké juchání, do nějž se zapojil i navrátilec do sestavy Petr Vampola, jenž se v přesilovce ve druhé třetině trefil přesně k tyči. „Spadl mi obrovský kámen ze srdce. Moc jsem chtěl udělat něco pozitivního pro tým a jsem neskutečně rád, že nám to vyšlo," vykládal.

Trenér hostů Pešán ještě v základní hrací době zredukoval sestavu na tři útoky a nejopatrnější z finálových zápasů se po velkém tlaku Liberce překulil až do druhého prodloužení, nakonec z toho byl čtvrtý nejdelší duel extraligové historie. „Hráli jsme na krev a do posledního dechu, pak už to rozhodla jedna střela a bohužel byla liberecká," líčil sparťanský kapitán Jaroslav Hlinka.