Článek
Pamatujete si, kdy jste naposledy vstřelil v jednom zápase dva góly?
Pátral jsem po tom a myslím, že se mi to ještě někdy nepodařilo. Zažívám tedy premiéru, přišla v ten pravý okamžik.
Hecoval vás Ondřej Němec, abyste ho napodobil?
Přišla na to řeč a smáli jsme se tomu. Tvrdil ale, že mi radši nebude nic říkat a nechá mě být.
Na gólmana Rybára jste vypálil hned sedmkrát. Byl záměr tlačit všechno do branky?
Snažím se střílet, kdykoliv to jenom jde. Vždycky hledám skulinku přes prvního clonícího hráče, ale někdy je schválně rozhodím, nechám je přejet a pak najednou mám místa na ránu mnohem víc. Můžete ale vymýšlet sebelepší věci, stejně ale většinou stačí jednoduchost.
Víte o tom, že nikdo z vašich spoluhráčů nestřílí tak často?
Je pravda, že před zápasem jsem si z toho dělal srandu. Přišlo mi, že střílím opravdu hodně, jenže jen jeden gól byl strašně málo. Tak jsem rád, že jsem si tu statistiku trochu vylepšil.
Užíváte si spolupráci s Němcem?
Ondra je neskutečný obránce a ani si na ledě nemusíme nic říkat. V útočné fázi si dokážeme vyhovět, intuitivně vždycky tušíme, kde zrovna druhý z nás stojí. V defenzivě zase sázíme na jednoduchost, žádné vymýšlení.
Na ledě strávíte v průměru okolo pětadvaceti minut na zápas. Nemáte už toho někdy dost?
Jsem úplně v pohodě, žádnou únavu necítím. Paradoxně mi asi pomohl otřes mozku na konci základní části, kdy jsem si mohl oddechnout.
V sobotu máte první mečbol do finále, navíc doma. Cítíte, že jste dostali Mountfield pod tlak?
Myslím, že ta vidina konce sezóny na ně může dolehnout. Musíme se co nejvíc tlačit do brány, aby jejich gólman nic neviděl, což se nám teď vyplatilo. Pak věřím, že budeme doma slavit postup. Cesta do Hradce je totiž docela úmorná, tak bych byl rád, kdybychom se tam už nemuseli vracet.
