Parťáci Bonk s Varaďou jsou znovu spolu. Vencovu nabídku jsem rád přijal, říká Bonk

To byl nápad Vency Varadi. Oslovil mě, zda bych nechtěl přijet a trochu mu vypomoct. S Třincem jsem pořád spjatý, takže jsem to velmi rád přijal. Za oceánem jsem taky začal trénovat, takže se i já rád něčemu přiučím. Za pár dní chvíli ale odlétám zpátky, je to jen na tři dny.

Pokud by mi propláceli cestu, tak proč ne? (smích). Ale vážně, je to jen na pár dnů. Myslím, že Venca ani moc nepočítal, že bych to přijal. Zabydleli jsme se v Ottawě, kde jsem začal trénovat dvanáctileté kluky. V týmu mám i syna (12), dcera (10) taky hraje, takže jsem vypomáhal i s holčičím hokejem. Tři ze čtyř dětí hrají hokej, takže jsem na zimáku každý den. Podruhé za dva roky se stěhovat přes oceán by bylo moc. Navíc jsme tam spokojení.

Uvidíme, zatím je to baví, takže můžu být spokojený.

Bylo to takové rychlé rozhodnutí. Já vždy plánoval, že zůstaneme tady. Koupil jsem i pozemek, ale v poslední minutě jsem se rozhodl, že hlavně kvůli budoucnosti dětí budeme bydlet v Kanadě. Nějak se mi to tady nezdá. Tam budou mít větší perspektivu. V Ottawě jsem deset let hrál, zima mi nevadí, takže jsme spokojení. Manželka je přímo z Ottawy, takže ta je spokojená taky.

Jenom na léto. Vždycky na měsíc přiletíme, pozdravíme rodinu a zase prchneme. Během roku za námi létá babička, my se sem s dětmi kvůli škole a tréninkům vůbec nedostaneme.

Jo, říkal, že potřebuje beka a hodil by se mu Eric Karlsson z Ottawy Senators (smích). Bavili jsme se o tom, ale zatím je to jen o téhle jednorázové krátké spolupráci. My jsme vždycky byli kamarádi, máme k sobě blízko i proto, že máme na hokej stejný pohled a názory. A to se asi nezmění.

Nemůžu říct, co bude v budoucnu, ale pokud Venca bude v Třinci a pozve mě, tak vždycky rád přijedu. I za klukama, se kterými jsem ještě hrával. Bylo super se s nimi se zase vidět. Začneme tady tím a uvidíme.

Mělo to jiskru, kluci po ledě létali, vypadalo to výborně. Elán tam byl a to je důležité. Vypadá to, že Venca udělal super letní přípravu a kluci jsou dobře připraveni.

Že je to s dospělými snazší, než s dětmi. V Kanadě trénuji dvanáctileté kluky a není to jednoduché. Po hokejové stránce jim mám co dát, ale práce s dětmi je i o něčem jiném. Každý potřebuje jiný přístup, na někoho musíte přitlačit, na jiného jít opatrně. Trénuju je dva roky a pořád se to učím. Ale strašně moc mě to baví. Chtěl bych se posouvat výš a výš, ale teď bych chtěl být u týmu, kde bude alespoň jedno s mých dětí, které hokej dělají.

I po konci kariéry jsem ještě bydlel v Kopřivnici, takže jsem stihl ještě sezónu, kdy byli kluci ve finále. Teď se mi ale vrátily vzpomínky na titul, protože do šatny procházím kolem plakátu mistrovského týmu. Mám z toho i po těch letech husí kůži. Na Třinec mám jenom nejlepší vzpomínky a vždy se sem rád vracím. Ať je to teď na tuhle výpomoc, nebo se podívat na nějaký zápas. Třinec je pro mě v Česku vždy číslo jedna.

Bylo to parádní, všechno si neskutečně sedlo, vyhráli jsme předsezónní turnaje, neměli jsme herní výkyvy ani v sezóně. A když se potřebovalo, tak se zvýšil hlas a začalo to zase klapat.

To nevím, do kabiny jsem neviděl. V Třinci jsou vždy nejvyšší ambice a když se na ně nedosáhne, tak přijde zklamání. Myslím, že hráči jsou tady super, zázemí mají lepší, než polovina klubů v NHL, proto vedení očekává výsledky. A to je vždy těžké.

Jednoznačně. Je to skvělý chlap, který vždy jedná na rovinu. Od Venci nemůžete čekat nic jiného, než tvrdou práci. Pokud to kluci pochopí a budou ho chtít následovat, tak to bude jenom dobré. Šanci dostanou i mladí, ale jenom oni to neuhrají. Musí se najít ta pravá rovnováha.