Článek
Nestraší vás, že hned šestnáct nominovaných hráčů jede na svou první velkou akci?
Uvidíme, jak na koho bude atmosféra šampionátu působit, ale i ti kluci, kteří na něm budou poprvé, odjezdili vesměs celou sezónu a snad zvládnou i ten dosud nepoznaný tlak. Šampionát je krátkodobá záležitost, klíčová je momentální forma a často i štěstí.
Jak tedy odhadujete aktuální sílu národního týmu?
Patrná je z něj velká vůle něco dokázat. Je ale otázka, jak na tom bude po stránce hokejového umění. Skládali jsme sestavu s většími obtížemi, než bych čekal, ale tak už to osud zaonačil. Po těch různých omluvenkách a zraněních nejsme za favorita. Spíš se budeme snažit překvapit, chceme trápit a třeba i zaskočit týmy, s nimiž se počítá na nejvyšší příčky.
Pro Česko vždy byla cílem medaile, jenže čeká se na ni už čtyři roky. Teprve se ziskem cenného kovu se u nás šampionát považuje za úspěšný. Máte to letos nastavené stejně?
Ta hrana mezi úspěchem a neúspěchem bývá často tenká. V moskevské skupině musíme zvládnout sedm zápasů tak, abychom se vešli mezi postupující do čtvrtfinále, pak se teprve můžeme dívat dál. O reálnosti našich ambicí určitě napoví už začátek turnaje. Za sebe cítím, že ty první čtyři dny budou velice důležité.
Sehrajete během nich tři zápasy, přičemž potkáte oba nejsilnější celky skupiny, Rusko i Švédsko. Jak moc to předurčí obraz českého účinkování?
Určitě by nám pomohlo uhrát právě z těch těžkých zápasů nějaké body, to by byla velká vzpruha. Rusové budou v pátek na ten první zápas určitě velice nabuzení s touhou rychle rozhodnout. Pokud jim v tom zabráníme, tak se může stát, že ta zodpovědnost i na silný domácí tým dolehne a bude se dát s nimi hrát.
K dispozici máte 27 hráčů, ale na soupisku jich před prvním zápasem zapíšete zatím jen 22, z toho dva brankáře. Máte už jasno, o koho půjde?
Ta jména už v hlavě mám, ale ještě všechno musíme nějak sladit do pětek. Ještě je brzy na zveřejnění konkrétní představy. U gólmanů je však jasné, že zátěž turnaje bude na dvojici Furch, Francouz, přičemž vždy den před zápasem budou vědět, kdo ho odchytá. Snažili jsme se hráče správně naladit směrem k šampionátu, a jestli se nám to povedlo, to ukážou hned první zápasy.
V novém moskevském Ledovém paláci zatím česká reprezentace jen vyhrávala, při prosincovém Channel 1 Cupu jste tam porazili Švédy i Rusy. Věříte ve vítězné kouzlo haly?
Byli bychom rádi, kdyby něco takového zafungovalo. Jak je pro nás poslední dobou zakletá pražská O2 arena, tak to třeba v Moskvě bude působit obráceně. Hala je to moc pěkná, ale znáte to, vzpomínky na místo většinou ovlivňují prožitky s ním spojené.
Vy jste v Rusku jako první zahraniční kouč dovedl nějaký klub k ligovému titulu (Jaroslavl v roce 2002). Je pro vás tato destinace i tak trochu srdeční záležitostí?
Je, to nebudu popírat. Myslel jsem, že loni Ostrava, pro mě doma, bude symbolický závěr trenérské kariéry, jenže pak události dostaly rychlý spád. Česko bylo najednou po Růžičkově rezignaci bez trenéra, a když jsem dostal nabídku, tak jsem si řekl, že si to o rok prodloužím. V Moskvě to znám, rozumím místní řeči a věřím, že to tady pro mě bude příjemnější, než být v úplně cizí zemi. Chtěl bych se rozloučit výsledkem, za který bychom se nemuseli stydět.
V poslední den skupiny, 17. května, oslavíte 69. narozeniny a budete vůbec nejstarším trenérem na celém mistrovství. Může to být plus, že by vás už nemělo nic vyvést z míry?
Plus zrovna asi ne, ale jak už jsem několikrát zdůrazňoval, nestojím na střídačce sám. Pracuju s celým trenérským štábem, jsme na to čtyři a máme rozdělené úlohy. Jsem nakloněný týmové práci. Všichni se podílíme na úspěchu i neúspěchu mužstva a je jasné, kam bych si přál, aby ta naše spolupráce vedla. Za sebe říkám, že do toho můžu těžko dát něco jiného než zkušenost.
