Jeřábek slaví narozeniny poprvé na ledě. Zásadní pro něj byly osmnáctiny, kdy mohl do hospody, aniž by musel lhát

„Už za mnou byl Pleky (Plekanec) jako kapitán, že v hotelové restauraci chystají nějakou akci kvůli mým narozeninám, ale nevím, jestli to na mě jenom nehrál," usmívá se Jeřábek, jenž netuší, jestli má čekat od týmu nějaké překvapení.

„Spíš jsem se vyptával manažera Martina Loukoty, jestli bych měl něco udělat já i s ohledem na to, že odpoledne hrajeme zápas s Nory. Řekl mi to, že to nějak vyřídíme," vypráví z Plzně do Podolsku odcházející bek.

Jako zásadní Jeřábek označuje svoje osmnáctiny. „Konečně jsem získal řidičák a mohl začít chodit do hospody, aniž bych musel lhát," směje se a dobře si pamatuje, jak slavil narozeniny loni.

„S Tomášem Kubalíkem, který se narodil také v květnu, jsme v Plzni objednali typickou pivovarskou šalandu, kde se v podzemí pije přímo z dubových sudů a má to speciální atmosféru," líčí. Letos si naplánovali blízcí hokejoví kamarádi podobnou akci, ale s ohledem na cestu Jeřábka i Kubalíkova bratra Dominika do Moskvy ji odložili na později.

Vzpomíná, že jednou dostal jako narozeninový dárek i hokejku. „U nás to ale jinak bylo spíš tak, že jsem hokejové věci dostával, jak byla zrovna potřeba. Když bych si měl ale vybavit nějaký dárek, z nějž jsem měl obrovskou radost, tak si pamatuji jako kluk vánoce, při nichž jsem hodinu poté, co jsme rozbalili všechny dárky, našel za gaučem schované velké hasičské auto," vypráví Jeřábek.

Co by si přál k dnešnímu čtvrtstoletí, o tom má poměrně jasno. „Zní to jako klišé, ale určitě zdraví. Když ho člověk nemá nebo je zraněný, tak mu teprve naplno dojde, jak je to důležité. Jo a ještě bych si přál, aby pro nás dobře dopadl tento šampionát. Pro mě je vlastně krásným dárkem, že už tady hraju, je to pro mne nejvíc v dosavadní kariéře," tvrdí Jeřábek, jenž si připsal nahrávku už u čtyř českých gólů na letošním šampionátu.

„Trenéři nám cpou do hlavy, že si musíme věřit, že jsme sem nejeli náhodou, ale jsem tady pro to, abychom předváděli každý to nejlepší, co umíme. Tak se snažím a cítím se opravdu hodně dobře," usměje se.

Za nejsilnější zážitek z letošního mistrovství světa označuje, že třikrát během čtyř dnů slyšel v Moskvě českou hymnu.

Bral by ji určitě i dnes jako narozeninovou skladbu. „Pro mě jsou také hodně silné dojmy, když si čtu zprávy od babičky, jak u toho měla slzy, když jsme vyhráli nad Rusy nebo Švédy," přibližuje Jeřábek, jenž pochází ze sportovní rodiny.

„Máma byla atletka, táta hrál fotbal a babi, když byla mladá, tak dělala krasobruslení, takže k hokeji měla vždycky blízko." V Mostě působící Jeřábkova sestra Markéta je navíc reprezentační házenkářkou. „Držíme si palce navzájem," říká.