Francouz dal Kovářovi netradiční svatební dar: Vezme manželku a proletí se se mnou

Můj strejda je dopravní pilot a dřív létal na malých letadlech. Už když jsem byl malý, párkrát jsem za ním vyrazil na malé letiště v Klatovech a on mě vzal mě do vzduchu.

Lákalo mě to. Jenže jsem měl jiné starosti, kvůli škole a hokeji jsem na letadla moc nemyslel. To se ale někdy před třemi lety změnilo. V Litvínově jsem se po večerech nudil, tak jsem si říkal, proč bych si taky nemohl udělat licenci. A přihlásil jsem se na kurz.

Když to zlehčím, podobně jako autoškola. Samozřejmě je o trochu náročnější, protože ve vzduchu je mnohem větší riziko. Člověk musí odchodit třicet hodin teorie a nalétat čtyřicet hodin.

Skoro rok. Neměl jsem moc času, protože skloubit to s chytáním v Litvínově a národním týmu nebylo jednoduché. Kurz mě vyšel zhruba na 200 tisíc korun, platíte hlavně za pronájem letadla. Ale těch peněz nelituju, beru to tak, že jsem si aspoň mohl splnit sen.

Licence se vztahuje na jednomotorová letadla, což jsou hornoplošníky, klidně i několikamístné. Začínal jsem létat na dvojmístných, teď už jsem přešel na čtyřmístná. Mohl bych si licenci rozšířit i na vícemotorová letadla nebo na létání podle přístrojů, čímž by se mi zase zvýšila možnost výběru strojů.

Je skvělý vidět svět seshora. Člověku se naskytnou strašně zajímavé pohledy a najednou zjistí, jak je ten lidský svět malinký.

Nenazval bych to strachem. Pořád ale cítím velký vnitřní respekt. Což je na druhou stranu správné, protože člověk by si v letadle nikdy neměl říct, že teď už je machr a už to půjde samo. Když nabouráte v malé rychlosti autem, není to až zas takový problém. Jenže v letadle byste šel kvůli jedné chybě hned k zemi. Takže musíte všechno několikrát kontrolovat a být neustále ve střehu.

Ještě během instruktážního výcviku nám začal pomaličku vysazovat motor a pořádně jsme nevěděli, co se děje. Byla klika, že jsme byli těsně nad letištěm, takže jsme mohli přistát.

Musím zaklepat, že zatím bylo všechno v pohodě. Jednou mi sice nefungovala navigace, ale zjistil jsem, že je to kvůli vypojenému kabelu a za letu jsem to spravil.

Dokud něco takového nepřijde, člověk si to nedokáže pořádně představit. Určitě je ale potřeba zachovat chladnou hlavu. Postupy třeba při vysazení motoru jsou přesně dané a musíte se držet toho, co jste si natrénoval během výcviku a přistát někde v poli.

Když počítám jen sólo výpravy, tak nějakých 80 hodin. Ale teď už jsem v tom kvůli angažmá v Čeljabinsku dlouho neseděl a už se těším, jak to po mistroství doženu. Budu ale potřebovat lety s instruktory, abych si zase všechno oživil. I kvůli tomu, že mám jeden rest.

Honza Kovář ode mě dostal jako svatební dar, že vezme manželku a půjdou se se mnou proletět. Dlužím mu to a věřím, že to v létě napravím.

Když jsem ještě chytal za Litvínov, pár spoluhráčů jsem s sebou vzal. Jenže jsem to nasliboval spoustě lidem a pak to bohužel kvůli časovému vytížení nemohl splnit.

Nejdéle v kuse jsem letěl okruh z Roudnice nad Labem přes Hradec Králové do Mostu a pak zase zpátky. Jednou jsem měl naplánovaný let i do Brna, kvůli počasí z něj ale nakonec sešlo.

Určitě by to bylo zajímavé. Ale v současné době není letecký průmysl úplně v rozkvětu, piloti mají spíš problém najít práci. Kdybych se teď mezi ně chtěl nakýblovat, měl bych to hodně těžké. Ale nikdy neříkej nikdy.