Nejslavnějšímu gólu NHL táhne na 50. Bostonská historie se může letos opakovat

I když byl tehdy Orr ve vzduchu jen necelou vteřinu, díky televizním kamerám a proslulé fotografii, jako by snad nad brankovištěm plachtil stále. Hokejista s číslem 4, který revolučně změnil pojetí hry obránce, ukončil 10. května 1970 finálovou sérii se St. Louis a po 29 letech získal pro Boston Stanley Cup...

Zásadní okamžik vstoupil do dějin i zásluhou pohotovosti fotografa Raye Lussiera z novin Boston Record - American. Když si Orr jeho snímek poprvé prohlížel, prý jen tiše zíral, jak vysoko nad ledem se to vlastně ocitl.

Brankář Blues Glen Hall na fotce dřepí v nešikovné pozici, bek Noel Pickard rezignovaně sleduje Orrův let, k němuž sám přispěl hákováním. A hlavní hrdina si s extatickým výrazem, rukama nad hlavou a nohama ve vzduchu uvědomuje, co právě způsobil.

„Viděli jste, jak ta akce začala? Každý obránce v NHL by považoval za risk, uskutečnit takový výpad, ale pro Bobbyho to vlastně ani žádný risk nebyl," popisoval Derek Sanderson, který Orrovi na gól od zadního mantinelu přihrával. „A hned jsem věděl, že je konec," dodal asistent.

Pro Orra to nebyla pouze sezona, která nejslavnější trofej vrátila do držení Bruins. On sám totiž stanovil zcela nová měřítka pro obránce v NHL. V ročníku 1969-70 se stal vůbec prvním bekem, který se 120 body vyhrál Art Ross Trophy.

Do té doby bylo nepředstavitelné, že by se zadák takovým způsobem věnoval ofenzivě. Brankáři bostonských soupeřů v těch letech pobaveně pozorovali spoluhráče, kteří ve chvíli, kdy se puku zmocnil Orr, na nic nečekali a jako o život mazali bránit.

„Taky se stalo, že Bobby s pukem v oslabení 80 sekund jezdil po ledě a nakonec dal gól," rozesmál se Orrův souputník Phil Esposito.

I když na Orra soupeři zkoušeli různé zastrašovací taktiky, moc se jim nevedlo. Jednu slabinu však fenomenální zadák přece jen měl. Levé koleno mu museli lékaři operovat hned třináctkrát a jeho podobu plnou jizev přirovnal jeden z novinářů k mapě bostonské veřejné dopravy.

Orr kvůli tomu odehrál v kariéře jen 657 zápasů, ale jeho otisk do hokejových dějin byl zásadní. Získal tři Hart Trophy, osm Norris Trophy, dvě Conn Smythe Trophy, Calder Trophy... A na všechno mu stačilo jen deset bostonských sezon, předčasná rozlučka přišla už ve třiceti.

Před necelými dvěma měsíci slavil Orr 71. narozeniny. Pro mnohé fanoušky však zůstane navždycky takovým, jak ho zobrazuje socha Harryho Webera, kterou umístili před TD Garden v roce 2010.

Letos navíc stále žije šance, že finálová dvojice z před 49 let, si svůj souboj o Stanley Cup zopakuje. Boston vítězně nastartoval bitvu o krále Východu a finalistou ze Západní konference může být St. Louis, které v noci na neděli rozjede sérii proti San Jose. Blues od osudného roku 1970 finále nehráli, Orr by se v případě jejich postupu zcela jistě nezlobil.