Článek
„Byl jsem jen ve správný čas na správném místě,“ jako by se omlouval před slavnostním večerem v Torontu 48letý Kanaďan, jenž získal s Edmontonem pět Stanley cupů a šestý přidal jako útočník NY Rangers v roce 1994.
„Byl to kliďas, z ničeho si nic nedělal,“ charakterizoval bývalého spoluhráče Jaroslav Pouzar, který v dresu Oilers odehrál tři sezóny. „Nestihl třeba letadlo, tak dorazil za týmem o pár hodin později a ještě se tomu smál,“ popisoval Andersona. „Jenom, když mu tam nepadaly góly, znervózněl. Navíc kouč Glen Sather na něj dost tlačil. Tak jsem musel za trenérem zajít a říkám: Podívej, jak je vyjukanej. Nech ho chvíli v klidu! Sather ho přestal sledovat a další zápas už to Andersonovi zase střílelo.“
Rodák z Vancouveru si zahrál i na dvou MS, v roce 1992 se ukázal v Praze a Bratislavě. „Za mnou pak přijel na návštěvu,“ vzpomínal Pouzar.
Anderson byl do vybraného hokejového spolku uveden spolu s bývalým komisionářem WHL Edem Chynowethem (in memoriam), rozhodčím Rayem Scapinellem a útočníkem Igorem Larionovem. „To je pro mě velká čest, být právě po boku Larionova. Jako kluk jsem v 70. letech při Sérii století obdivoval celý ten ruský styl a hlavně Jakuševa. Od Rusů toho Edmonton hodně okoukal. Žádný bezhlavý hokej, ale hodně bruslení a kombinace. Ve své době jsme měli nejrychlejší tým celé NHL,“ připomínal Anderson.
Když všechno klapne, mohl by se nový člen Hokejové síně slávy zase objevit v Česku. „Když hráli Rangers v říjnu v Praze, domlouval jsem se Satherem, že by pár kluků ze staré edmontonské sestavy přijelo k nám na dovolenou. Tak na dva týdny, chodili bychom po památkách,“ má v plánu Pouzar.
