Článek
Tušil jste už před odchodem do zámoří, co pro obyvatele Montrealu znamená hokej?
Abych pravdu řekl, já vůbec nevěděl, že jsou tu lidi do hokeje takoví blázni. Ale po příletu do Kanady mi začalo docházet, kde jsem se ocitl.
Věděl jste už při draftu v roce 2001, že na vás mají spadeno právě Habs?
To ne. Mě vzali až ve třetím kole. Jako první volbu brali Komisarka, který mi to občas v kabině připomene. (usmívá se)
Canadiens příští rok oslaví 100 let od svého založení, to vás asi čeká jedna oficiální akce za druhou.
Ono už to začalo. Na všem je logo ke století hokeje v Montrealu. Bankety, podpisové akce, vyvěšování dresů. Je toho hodně.
Před pár týdny byl slavnostně vyvěšen i dres gólmana Patricka Roye. Dokáže vás takový ceremoniál nabudit na zápas?
Bylo to krásný. Samozřejmě bych se měl soustředit, ale člověka ta atmosféra dostane. Navíc naše organizace tyhle věci umí udělat nádherně. Za ty roky, co jsem tady, už jsem těch ceremoniálů pár zažil.
Hlavní nápor vás ale čeká až příští rok. Víte jak monstrózní oslavy budou?
Určitě nás čeká nějaké překvapení, ale ono už to víceméně probíhá. Některé zápasy hrajeme v retrodresech, což je třeba dobrý pro doplnění sbírky. (směje se)
K takovému výročí po vás budou chtít fanoušci určitě Stanley cup, je to tak? Čekají na něj už patnáct let.
To je jasný, že lidi blázní. Jsou pro nás schopni udělat hodně a my jim to zkusíme vrátit.
Máte mužstvo na finále?
Máme určitě silný tým. Ale už v minulé sezóně bylo vidět, jak je cesta v play off strašně těžká. V základní části jsme Boston jasně poráželi a pak jsme se s nimi v prvním kole řezali sedm zápasů.
Můžete si v Montrealu vyrazit do města bez toho, aby vás někdo nezastavil nebo nežádal o autogram?
To je prakticky nemyslitelný. Vždycky se někdo najde. V obchoďáku, v restauraci. Ale nedá se to srovnávat s tím, když se hraje play off. To je lepší sedět doma, protože lidi tu z hokeje šílí.
Dokonce tak, že v dubnu po postupu do druhého kola Stanley cupu zapalovali policejní auta a demolovali obchody.
To ale v drtivé většině nebyli fanoušci Habs. Podle toho, co nám říkali lidi z vedení, tak nějaké gangy využily toho, že všude byla spousta lidí a začaly se předvádět.
Dávají vám fanoušci najevo taky nespokojenost? Třeba bučením?
Na mě ještě nebučeli, ale myslím, že k tomu nemám daleko. Pořád jsem si říkal, jak tahle sezóna bude dobrá a ono je to úplně naopak. Čekaly se ode mě velké věci, ale zatím to nejde.
Je to v hlavě?
Jo. Zkoušel jsem změnit spoustu věcí, ale oklikou jsem se zase vrátil k těm starým.
Na začátku listopadu jste měl proti Islanders bilanci 2+2, dal jste vítězný gól v Detroitu. Už to vypadalo, že jste se chytl.
Já mám třeba dobrej zápas, ale nedokážu na něj navázat. Není to prostě ono.
Nebojíte se výměny do jiného týmu?
Já pořád věřím, že se chytnu v Montrealu. Hrát pro tyhle fanoušky je požitek. Ale v NHL je možný úplně všechno. Ze dne na den jste na druhém konci světadílu.
