Článek
V souvislosti s vaším jménem už se pomalu objevuje přívlastek veterán. Cítíte se tak?
(směje se) Nepřipadám si tak. Člověk si ale pročítá soupisky a vidí, že jsou tam v drtivé většině hráči narození 1980 a později. Takže už to tak bude. Jsem veterán...
V kempu jste měli dvacetiletého švédského gólmana Markströma, nepřipadal jste si trochu jako jeho mentor?
Zas tak strašný to nebylo... Že bych se cítil jako učitel, to ne. Jsem ale starší hráč, takže musím jít příkladem. To se ode mě čeká.
Psalo se o vašich bolavých zádech, to je také záležitost pokročilejšího věku?
Musím zaklepat, ale záda už jsou v pohodě. Jenže vím, že lepší už to se mnou asi nebude.
Vaše minulá sezóna byla z čistě individuálního pohledu skvělá. Zachytal jste výborně v klubu, na olympiádě i při mistrovství světa. Není to až moc zavazující? Každý bude čekat, že to minimálně zopakujete.
Každou sezónu chci odchytat perfektně. V přípravě jsem tomu dal maximum a pak už bude záležet třeba i na mém zdraví.
Mimochodem, mluvilo se na Floridě hodně o tom, že jste Česku vychytal titul světových šampiónů?
Tak... docela jo. Ale vzhledem k tomu, že Panthers devět sezón nehráli v play-off, je potřeba soustředit se na tenhle cíl a nezaobírat se minulostí.
Panteři jsou vlastně jednou z posledních velkých českých enkláv v NHL. Stabilně za ně nastupujete vy, Olesz, Dvořák a Frolík. Mezi farmou a prvním týmem pendluje Řepík. Všiml jste si, že českých hráčů v ostatních týmech ubývá?
Je znát, že odchází generace, která toho v hokeji strašně moc dokázala. Ale pořád máme kluky, kteří mají všechno před sebou. Frolík, Dvořák, Krejčí přece ještě nejsou v nejproduktivnějším věku. Čísla teď máme třeba slabší, ale musíme si uvědomit, že hokej se u nás rozvíjel v uměle vytvořených podmínkách, ze kterých jsme pak dlouho profitovali. Teď se prostě věci vrátily do normálu.
V Miami Herald vyšel článek o novém trenérovi gólmanů Floridy. Vážně se po tolika sezónách v NHL ještě můžete něčemu přiučit?
Já bych spíš řekl, že se učím každej den. Kdo si myslí, že už se nemůže nic naučit, tak se blíží konci kariéry. Snažím se okoukat věci od ostatních gólmanů, zapracovat je do svého stylu. Určitě nechytám stejně jako před pěti lety. Když se podíváte na dnešní brankáře, všichni mají pomalu 190 centimetrů. Ten vývoj šel neskutečně dopředu.
Ale vliv zkušeností určitě nepopřete.
Jasně, že ne. Třeba ve finále mistrovství světa se mi moc hodilo, že všechny ty skvělé Rusy dobře znám. Proti Ovečkinovi hraju šestkrát za sezónu. Ale zase: Když máte špatný den, tak jsou pro vás nebezpeční všichni. A když dobrý...
Na post generálního manažera k vám přišel Dale Tallon, který stál za rozkvětem Chicaga. Z podceňovaného týmu zamířili ke Stanley Cupu. Má stejný úkol i na Floridě?
Tady bylo zlý období. Když devětkrát za sebou nehrajete v play off, něco to signalizuje. Já mám s Dalem samý pozitivní zkušenosti. Říká věci tak, jak jsou, na rovinu. Zároveň to není kouzelník, že by přišel a všechno se změnilo. Nesmí nám utéct začátek, nemáme tým na to, abychom něco doháněli. Ostatní mužstva posbírala víc talentu, my to musíme nahradit jinak.
V minulých letech jste utužovali partu i v proslulém armádním středisku ve West Pointu. Letos vám lekce teambuildingu odpadly?
Letos se soustředíme na hokej. Sezóna je už tak dost těžká a není potřeba si to stěžovat ještě před jejím startem. Z kempu mám moc dobrej pocit. Možná nejlepší z těch patnácti, nebo kolik jsem jich už zažil.
NHL se po dvou letech zase hraje i v Praze. Vy jste začínal minulou sezónu s Floridou ve Finsku a měl jste jasný názor, že hráčům se do Evropy moc nechce. Pořád platí?
Já mluvil o té konkrétní sezóně. My se fakt strašně nacestovali. Kdysi jsem byl s Nashvillem v Japonsku, a to nebylo zdaleka tak náročný jako v Helsinkách. Když je to dobrý pro fanoušky, tak to musí být dobrý i pro hráče. Je správný, že NHL v Evropě je, a že jsme kvůli tomu někdy od rodin, holt musíme překousnout.
