Článek
Vždyť i já jsem jako školák ráno místo snídaně nebo dohánění úkolů na teletextu zjišťoval, kolik bodů zase česká osmašedesátka posbírala. Za ten pohlavek to stálo.
Když jsem proto letos v létě během cesty po Americe dorazil do města, které proslavily kromě Tučňáků hlavně místní ocelárny, první kroky vedly pochopitelně do haly Penguins a místního fanshopu. Toužil jsem po suvenýru, jenž ponese jméno nebo alespoň číslo hrdiny z mládí.
V přeplněném obchodě by si vybral každý. Crosby, Malkin nebo Letang koukali z každé police, ať šlo o trička, dresy, hrnky nebo značku na auto. Po Jágrovi jakoby se země slehla. Kladenský odchovanec, kterého před lety všichni oslavovali, jakoby za Pittsburgh nikdy nenastoupil.
"Ty chceš něco s Jágrem?" změřil si mě podezřívavým pohledem postarší prodavač. "Tak to táhni do Philadelphie. Tady s ním nic nenajdeš!"
Skoro se zlobil, že jsem jméno "zrádce", který se při návratu do NHL upsal úhlavnímu rivalovi z Philadelphie, vyslovil. "Nemáme tu s ním jedinou věc. Absolutně nic," dodal téměř hrdě.
Jaromír Jágr salutuje na oslavu gólu ještě v dresu Tučňákůfoto: ČTK/AP
Lidé rychle zapomínají. Nedivil bych se, že právě tenhle zasmušilý starý pán tleskal pře deseti lety kouzlům jednoho z nejlepších útočníků hokejové historie, uznale se usmíval, když Jágr po sezóně přebíral jednu trofej za druhou. Snad doufal, že po návratu z Ruska oblékne znovu dres s tučňákem na prsou. Stejně jako já.
Devětatřicetiletý hráč však v touze po Stanley Cupu logicky zvolil ambiciózní Flyers, kde o něj projevili opravdový zájem. Zvolit snad z nostalgie Penguins by byla chyba. Těžko mu to vyčítat. Pro fanoušky Pens, alespoň některé s krátkou pamětí, se však v tu chvíli stal nepřítelem číslo jedna. Ne všichni ale zatrpkli.
"Tak co? Sehnal jsi něco?" poplácal mě po rameni vzápětí černý hlídač, který mi předtím ve ztichlé hale dělal průvodce. "Kdybys Jágra doma potkal, pozdrav ho od Joea. Byl skvělej," usmál se ještě.
Ve čtvrtek Jaromír Jágr odlětěl do Philadelphie.foto: Právo/Petr Horník
Večer to na baseballovém stadiónu místních Pirates byla remíza. "Je to skvělý hráč, rád na něj vzpomínám. Snad se mu bude dařit," doufali jedni. "Ale zradil," dodávali zamračeně druzí. Na jednom se ale shodli úplně všichni. Do jednoho českého forvarda znali a uznávali jeho kumšt.
Mimochodem, nepříjemný prodavač měl pravdu. Táhnul jsem do Philadelphie. Ani tam jsem ale suvenýr nesehnal. "Je mi líto, přes léto má fanshop zavřeno. Jedině na internetu," zklamal mě hlídač parkoviště u stadiónu s kšiltovkou Flyers vraženou do čela. "Je skvělý, že je Jágr u nás. Všichni jsou na něj moc zvědaví."
Možná je nakonec jedno, kde bude Jágr hrát. Hlavně, že bude skoro ve čtyřiceti dál rozdávat hokejovou radost. Že ještě nekončí a já můžu znovu ráno vyzvídat, jakého gólmana pokořil tentokrát. Už jako Letec.
