Článek
Až skončí sezóna, bude Jágr čtvrtým nejstarším hokejistou v historii zámořské soutěže. Před ním už zůstane pouze trio Gordie Howe (52 let, 11 dnů), Chris Chelios (48 let, 71 dnů), Maurice Roberts (45 let, 345 dnů).
Na to, aby se český útočník dostal do veteránského top 3, potřebuje v NHL podepsat ještě jednu smlouvu. „Věřím tomu, že ten rok ještě Jarda vydrží," domnívá se jeho bývalý osobní kouč Marian Jelínek. „Pořád to má v sobě, je to predátor," říká.
Jágr sice už nějakou dobu vykládá, že plánuje hrát do padesáti let, ale každým rokem zjišťuje, že je to stále těžší a těžší. V minulé sezóně byl nejproduktivnějším hráčem Panthers se 66 body, v té aktuální góly a asistence přece jen naskakují trochu pomaleji (zatím 10+21), což je ovšem stále obdivuhodné.
Kouzlo hvězdy? Nepije, sedm dní v týdnu, 24 hodin denně se jen připravuje
„Je to záhada, ale Jágr má v sobě pořád touhu být lepší než ostatní," tvrdí bývalý brankář Sean Burke, který ukončil kariéru ve čtyřiceti. „Je to velká výzva. Možná víc mentální než fyzická, protože je jasné, že v těchto letech už jste prostě pomalejší a nezvládáte věci jako dřív." Když bylo čtyřicet Jágrovu někdejšímu spoluhráči Rayi Whitneymu, dostal v kabině jako dárek skládací chodítko a pár bačkor. „Určitým způsobem je Jágr posedlý. Nepije, sedm dní v týdnu, 24 hodin denně se jen připravuje, aby obstál," říká Whitney.
Jágr se cítí dobře mezi mnohem mladšími spoluhráči, z nichž někteří ještě nebyli na světě, když v NHL začínal. „Mám pocit, že ti mladší kluci se ho dokonce bojí," směje se třicetiletý obránce Floridy Keith Yandle. „Ale já vedle něj vždycky omládnu..."
Jágrovi se už vousy barví do šeda, vedle nabušených mladíků vypadá jeho pohyb trochu toporně, ale pak stačí kratičký okamžik, v němž potvrdí svou zkušenost i jedinečnost.
Mladí hráči se před ním v Dallasu skoro až styděli
„V jeho věku už lidé řeší jiné věci, věnují se rodině, a pokud se chtějí připravovat na svou práci, připadají si skoro jako sobci," myslí si Burke. „A pak si přečtete, že Jágr ve dvě ráno sám trénuje ve ztichlé hale. Když jsme spolu hráli v Dallasu, tak se ti mladí hráči před ním skoro až styděli," připouští Whitney.
Čas sice jednou dožene každého, ale českému oslavenci se zatím daří ho obelhávat. A nějakou dobu mu to ještě nejspíš bude vycházet. Řady těch, kteří se v dědečkovském věku budou chlubit, že na vlastní oči zažili Jágrovu éru, se ještě rozšíří.
