Agenti řekli: podepiš to! Věřím, že je na mě máma pyšná, říká bostonský milionář Pastrňák

Samozřejmě jsem spokojený. Je to za mnou a jsem rád, že se můžu soustředit na sezónu. Tušili jsme, že se to bude natahovat, ale jsme rádi, že je to u konce.

Vůbec. Jen jsem si volal s agenty, co je nového, ale jinak jsem se do toho nepletl. Nakonec mi řekli: tady to podepiš! Já se na to podíval a podepsal. Jsem rád v podstatě za cokoliv.

Letím trošku se zpožděním, ale těším se za klukama, protože jsem je dlouho neviděl. Je mnohem lepší se připravovat s celým týmem, než chodit sám na led. I proto jsem rád, že se vše stihlo dotáhnout. Asi by to bylo horší s vědomím, že kluci trénují a já jsem pořád tady.

Domluva byla od začátku taková, že zůstanu do doby, než podepíšu. Loni jsem byl v Bostonu celý srpen až do kempu.

Náročné. Byl jsem za kamarády ve Švédsku, pak v Chorvatsku, v Číně a týden v Americe. Sešlo se toho dost, ani jsem nestačil jet do Havířova. Ale odtrénoval jsem vše, co jsem chtěl. V červenci jsem chodil denně do posilovny a dvakrát týdně na led. V srpnu pětkrát týdně.

Jsem si jistý, že agenti usilovali o co nejlepší kontrakt. Všechny smlouvy jsou kompromisem, kdy se sejdete zhruba někde uprostřed cesty. V tomto případě to sice trvalo o něco déle, ale nakonec se ty představy potkaly. Myslím, že obě strany jsou rády, že to tak dopadlo.

Dostal jsem jen esemesku, v níž mi blahopřál.

Jen rychlou večeři, moc času jsem neměl. Vzal jsem mámu a blízké přátele a užili jsme si to.

Nemohl jsem se jí dovolat. Tak jsem nakonec volal přímo k ní do práce a už to zvedla. Bylo to trochu divné, já moc nevěděl, co říct. Ale věřím, že je na mě máma pyšná.

Ona pracuje celý život a ani by jí nebavilo jenom sedět doma. Musí být pořád v práci.

Asi ještě ne, pořád je to ale hokej, který mám tak rád. Je krásné podepsat takovou smlouvu, ale pro mě tím nic nekončí. Je to dobrá motivace, abych se zlepšoval.

Jsem docela zvědavý. Asi nějaký tlak bude, určitě větší než loni, ale i to k tomu patří. Chtěl bych být jednou lídr. Do kabiny Bruins jsem přišel v 18 letech, kde byli super lídři, skvělí kluci a já bych chtěl být jednou jako oni.

Hlavně v průběhu srpna jsem mu volal a ptal se co a jak, protože s tím má zkušenosti. Teď už se těším na setkání, protože jsme dobří kamarádi a zažíváme hodně srandy.

Nabídky z KHL byly, ale hrát jinde? Možná tak v Havířově... Boston byl prioritou. Líbí se mi tam, je to místo, kde jsem okusil NHL a chtěl bych tam být klidně i celou kariéru.

Nemám tam auto, ani byt. To budu muset zařídit, ale letos si byt ještě budu pronajímat. Jsem mladý a potřebuju se naučit pár věcí, abych nešel do něčeho bezhlavě. Teď mám lidi, co se mi o peníze starají. Když začnete utrácet, tak je dobře, když vás někdo včas zastaví.

Pan trenér Zavadil mi před pár dny řekl, že hráč se vyvíjí do 27 let. Mám pořád šest let na to se zlepšovat a chci v tom pokračovat.