Článek
Sezónu jste začal bez tréninkového kempu, následně jste byl zraněný. Už se konečně dostáváte do tempa?
Ne, to vůbec, nejsem sice unavený, ale je to jiná pozice, musím jinak trénovat. Těžko bych řekl, že ve 45 budu měnit styl, ale jinak to nejde. Abych byl platný, tak musím jít na doraz. Když se naší lajně nepovedou dvě tři střídání, tak už nehrajeme.
Váš čas na ledě nepatří k nejvyšším v týmu. Jste s tím srozuměný?
Když se v první třetině nedostaneme k puku, tak nás trenér nemá důvod nechat hrát. Máme to založené spíš na těch mantinelech, protože jsme všichni tři velcí. V sobotu ve Philadelphii nás ale soupeři k ničemu nepustili, tak nás kouč neměl důvod nasazovat.
Dají se plnit očekávání, která jsou s vámi spojená, když hrajete 13 minut na zápas?
Já žádná očekávání nemám. Snažím se sžít s tou rolí a přizpůsobit se jí. Musíš čekat a jít třeba 45 vteřin na doraz a pak dalších 6-7 minut sedíš. Dřív jsem chodil častěji na led, ale to nebyla tak náročná střídání. Čekal jsem na příležitost, i v přesilovkách, a v těch už tolik nehraju. Já si ale nestěžuju, tak to má být. Na góly jsou tam jiní.
Johnny Gaudreau, Sean Monahan...
Ta naše první lajna, to je něco. Já neviděl lepšího hráče, než je Gaudreau. Jen abych to nějak nezakřiknul (klepe na plast). To je tak dominantní hráč. McDavid z Edmontonu je jiný typ, ten to potřebuje dostat do jízdy, ale Gaudreau, to musím dát klobouk dolů.
Jste jeho mentorem?
On má talent vyhrát kanadské bodování sezóny a takových hráčů moc není. Záleží na něm. Když chceš vyhrát bodování, tak se nemůžeš na jeden dva zápasy vykašlat. Ze své zkušenosti vím, že když máš nějakou extra motivaci v základní části, tak nesmíš nic vypustit, i když se nedaří. Pak si to přeneseš do play off. V některých zápasech nedominuješ a musíš čekat na šanci. To samé v některých zápasech, když se ti nedaří, tak to vypustíš, protože si řekneš, že je 82 zápasů. Ale když je extra motivace něco vyhrát, tak si to nemůžeš dovolit.
Bavíte se o těchto věcech, předáváte mu ty zkušenosti, které jste nasbíral?
Já mu to hrozně přeju. Maká každé střídání, to je hráč, který dá gól, nebo vytvoří šanci pro druhého tím, jak bruslí. Je to takový Messi. Jak je malý a má hokejku u těla, tak mu to nemůžeš vzít. Když na obránce pojede vysoký útočník, co má dlouhou hokejku, tak já říkám, že má bek dvě šance. První: vyrazit to hokejkou a druhou: trefit hráče na tělo. U něj má ale jen jednu, tam jak promáchnete, tak nashledanou. To je jeho výhoda a on toho využívá.
Bylo by podle vás možné, aby někdo takový dominoval v 90. letech, kdy jste začínal?
To nejde, pravidla by ho k tomu vůbec nepustila, tam by ho zahákovali a on by se nikam nedostal. Když to přeženu, tak být velký a silný je v současném hokeji nevýhoda.
Musel jste tomuto trendu uzpůsobit třeba i životosprávu?
Člověk se snaží nějakým způsobem učit, i já se učím od Gaudreaua, ale nemůžu to hrát jako on, protože nemám tu rychlost. Jakmile získáme puk, tak on letí dopředu. Já to udělal taky, ale v pásmu se to tam zasekalo a málem jsme z toho dostali gól. Nám vždycky trenéři říkali: Nesmíš opustit obranné pásmo, dokud ho neopustí puk. Kdyby se to podělalo, ať jsi vzadu. To už je v moderním hokeji jinak. Tým získá puk, hned jedou dva dopředu. A kdyby něco, od toho tam je gólman, aby to chytil.
Uvědomil jste si už v létě, že byste měl shodit nějaká kila?
Dneska jsou tady všichni obránci typově rychlí a útoční. Už se nehraje proti žádným golemům, tihle beci, to už je dávno pryč. A je zajímavé, že obránci, kteří by to před deseti lety snad ani nemohli hrát, dnes dominují.
Za 27 let od doby, co jste byl draftován v NHL, se liga změnila k nepoznání. Jste fanouškem trendů?
Věci, které nás na hokeji učili, že musíte mít trpělivost, podržet si puk, tak to už dnes prostě nefunguje. Já to mám zažité v hlavě a je to těžké to nějakým způsobem měnit. To vidím i před tou bránou, v 90. letech, nebo v roce 2000, když tam člověk dostal puk, tak to mohl podržet, brankář mu padnul, udělat si krok do strany. Dneska? V žádném případě! Musí se vystřelit hned a je to 50 na 50. Když to podržíte, gólman tam stejně je, oni jsou tak rychlí, že se přesunou s vámi. Předělat to v hlavě, to je hrozně těžké.
Poslední dva zápasy jste hrál ve Philadelphii a Washingtonu, kde jste v minulosti působil. Zavzpomínáte ještě někdy na tyhle štace?
Vůbec. Člověk nemá čas o tom přemýšlet. Jedeš, z města do města, trénink, zápas, příprava na trénink... Tady to je trochu náročnější. Jak člověk nehraje, tak musí o to víc trénovat extra, aby se nějakým způsobem udržoval s těmi, kteří mají minut víc. Takže to vezme ještě víc času. Ti, kteří hrají v zápase hodně, tak to potom nemusí dohánět. Když člověk nemá tak velký čas na ledě, má pak daleko míň volného času i mimo led.
Fakt, že hrajete NHL i ve 45 letech, berou lidé jako inspiraci. Sedí vám tato role?
Ona je tam spousta faktorů: hráč se musí přizpůsobit soutěži. Druhá věc: musíte dát ego na stranu a být tu jako jeden podprůměrný hráč, jinak nemáte šanci. Třetí věc: Nelze si myslet, že to, co fungovalo před deseti lety, bude fungovat i dneska. Člověk si musí uvědomit, že už není hráč, který to rozhoduje, ale určitý doplněk. S tím, když se srovnáte a pořád vás to baví, tak věřím, že i v té třetí lajně tu příležitost dostanu a může mě to posouvat.
První lajna s Gaudreauem vás tedy neláká?
Na to nemám. Zaprvé bych nevydržel ty minuty, zadruhé bych nepomohl. Ale v té třetí, když se tomu přizpůsobím, tak ty šance dostanu, těch 12, 13 minut odehraju, a když na to budu mít fyzicky, tak věřím, že další šance přijdou. V pondělí jsem tam měl nahrávky, kdy jeli kluci dvakrát sami na bránu... Kdybych měl za zápas tři body, tak by nikdo neřekl ani slovo, protože se to dalo udělat. Ty šance tam jsou. Jde jen o to je využít.
