Článek
Následující měsíce byly o nekonečném učení základů - bruslení, práce s pukem, pády na neposedném terénu. K tomu zima. „Když jsem se poprvé dostal na led, stěží jsem se udržel na bruslích, vypadalo to spíš jako chůze po ledě, než skutečné bruslení," vzpomíná Zico.
Jednou týdně hokejová lekce, ale máma ho podporovala, jak to jen bylo možné. Byl čas, zabalila tašku a šlo se na led. Po několika měsících a pokusech, které se počítaly na tisíce, přišla odměna, puk našel správný směr, razanci. A bruslení bylo bruslením.
Zico začal hrát za klub Sydney Bears. Lední hokej ve městě, kde více než tři sta dní v roce je slunečných. Příští rok se má objevit na turnaji v Québecu. Únor a Kanada, kolébka tohoto sportu. Zico je hrdý, bude oblékat zlatozelený dres Austrálie. Ten, který si zaslouží ti nejlepší v zemi.
Jako vzor mají sourozence ze Švédska
V současné domě navštěvuje základní školu, ostatní vědí, co jejich spolužák prožil, co si zamiloval. Ano, překvapení, kluk v Austrálii a hokej. „Lidé jsou obvykle překvapení, mnoho z nich ani neví, že lední hokej v Sydney vůbec existuje," přiznává Zico, který by rád své hokejové dovednosti posunul o několik pater výše. Kam? Myšlenkami míří na absolutní vrchol. „Jako každý mladý hokejista sním, že budu hrát v NHL."
A není v tom sám, podobný cíl má i jeho devítiletý bratr Bodie. Své vzory vidí ve dvou Švédech. „Doufáme, že jednoho dne budeme jako naši oblíbení hráči ve Vancouveru, bratři Sedinové a budeme spolu hrát NHL."
Zico a jeho bratr nejsou prvními z Austrálie, kteří se touží prosadit v ledním hokeji. V roce 2011 se sedmnáctiletý Nathan Walker stal prvním australským hokejistou v historii, který si zahrál nejvyšší evropskou soutěž. Oblékl dres Vítkovic, poté zamířil na zkušenou i do zámoří.
