Článek
„Snad mi to půjde a nezklamu trenéry. Od útočníků se vždycky čekají góly, takže v tomhle směru žádný zvláštní tlak necítím a rád bych potvrdil, že jsem schopen se prosadit," říká Kvapil, který hrál za Česko naposledy přesně před rokem. „Loni jsem si vybral pořádnou smůlu v podobě zranění kolena hned během prvního utkání turnaje se Švédy. Letos naštěstí zdraví drží," říká mistr světa z roku 2010, ale raději to z pověrčivosti hned zaklepe.
Když vedl národní tým Alois Hadamczik, Kvapil pod ním odmítal hrát. „Všechno má své důvody, ničeho nelituju. Pozvánky pak už nechodily, ale s věkem si každého reprezentačního startu člověk víc váží. Těším se na nadcházející zápasy, ale řešit teď, jestli bych se mohl dostat na šampionát, nemá vůbec cenu," vypráví útočník.
S Eratem i v národním týmu?
Soupisku nejbližšího soupeře si ale prohlédl a zjistil, že Švédové přivezou tři mistry světa z roku 2013 (S. Kronwalla, F. Petterssona a J. Lundqvista) a celkem osm krajánků z KHL.
V dresu Komety teď Kvapil válí, ale reprezentace je podle něj trochu jiný level. „Pohoda z extraligy je určitě fajn, jenže tady se daleko víc bruslí i napadá. Hokej na reprezentační úrovni je rychlejší, nebude ani čas na nějaké kličky. Musím makat každé střídání, bojovat pro tým a jen doufat, že se mi i tady bude dařit," uvažuje a pochvaluje si letní přesun z KHL do Brna. „V žádném směru nelituju, extraliga mi sedla tak, že ani nepociťuju nějakou únavu."
Perfektně mu v klubu klape i spolupráce s Martinem Eratem. „Máme oba něco odehráno a víme, jak si vyhovět. Třeba ještě přijde během sezóny šance, abychom si zahráli spolu i za reprezentaci, ale to není otázka pro mě," říká Kvapil. Angažmá v KHL ho prý hokejově nezměnilo. „Ruské zkušenosti mi sice daly hodně, ale snažím se hrát pořád stejně," ujišťuje.
