Gratulace k Londýnu Veselého zaskočila. Pak si dal štamprli slivovice

Nečekaně. Nečetl jsem žádná média, jen jsem přišel na pokoj a Kuba Vadlejch mi najednou gratuloval k Londýnu. Chvíli jsem nechápal, pak jsme si dali štamprli slivovice na desinfekci a šli spát. Byl to příjemný večer.

Těžko říct. Je pravda, že jsme se bavili, že Ukrajinci k tomu mají tendenci a vzpomínám si docela přesně, jak v tom roce hodil daleko na Ukrajině a nevylezl za hranice, i když tam byl na závody hlášený a mohl jezdit na diamantovky. První závod měl na mistrovství Evropy v Helsinkách, kam přijel, docela to pokazil, potom závodil v Paříži, kde jsem byl za ním druhý, a přišel Londýn. To chování bylo v uvozovkách podezřelé, ale všude prošel, takže bylo těžké mu něco vytýkat.

Já si nepřipouštím, že to vyšlo zrovna tady. Pro mě je to na jednu stranu dobrá zpráva, na druhou každá medaile je trochu o emocích, s nimi je spojený celý sport. Člověk prožívá výsledek, tak je trochu škoda, že sportovec je o ně ochuzený.

Ale finále je další závod, ten důležitější... Nemá cenu si říkat, kdyby. Kdo ví, jak by to pak dopadlo v Moskvě (na MS 2013 získal zlato), může se rozjet nějaký řetězec posloupností a člověk nedohlédne, co by to znamenalo. Nemá smysl se dívat do minulosti a ani vlastně do budoucnosti. Ale je dobré vědět, že má člověk medaili z olympiády. To jediné mi chybělo.

Těžko říct. Nevím, jestli má člověk počítat s tím, že se nějaká pravda ukáže, ve spoustě odvětví a v životě to tak být nemusí. Na jednu stranu se holedbají, koho všechno chytli, na druhou stranu odsoudí všechny ruské atlety. Kde je ta pravda? Co mohou říct oni? Že nedopovali a stejně nemůžou na olympiádu? Tam taky ta pravda být nemusí...